Známkovat nebo neznámkovat?

 

Známkovat nebo neznámkovat? To je to oč tu běží. 🙂

Často slýchám otázku, proč mi vlastně vadí známkování. Tedy proč? Proč bych to chtěla změnit a dopřát svým dětem rozvoj a učení bez známek?

Naprosto bezvýhradně věřím, že děti jsou narozené tak, aby se snažily samy. Učit se, rozvíjet se a poznávat tenhle svět, je zejména jejich zájmem. Od narození jsou všechny děti aktivní a derou se o poznání všeho, co je zajímá. Jsou neskutečně urputné. Nezajímá je, kolik udělají chyb, zajímá je jen to, aby se naučily to, co potřebují. Konkrétněji… Nezajímá je, kolikrát spadnou na zadek, když se učí chodit. Dělají to tak dlouho, než se chodit naučí. Nezajímá je, kolikrát se netrefí lžičkou do pusy. Snaží se tak dlouho než to prostě dokážou. Je to stav maximálního zaměření na problém, nevědomého analyzování vlastního těla a činnosti jíž potřebují dosáhnout. Pokud se dítě o naučení dané činnosti nesnaží, je to vždycky proto, že na ní ještě není zralé nebo pro něj není dost zajímavá. Pokud tuto činnost bude potřebovat, dojde dřív nebo později k tomu, že se k ní musí vrátit a zdolat jí. Naučí se to, až bude třeba. Ale naučí. Jsou takové všechny tři mé děti a nespočet těch, které jsem viděla jako maličké. Platí to pro malé i pro větší. Důvod je prostý, zkrátka je to příroda. Dravec, který se nenaučí lovit, zahyne. Býložravec, který se nenaučí vybrat si správnou potravu, zahyne. Kterékoliv zvíře, které se nenaučí schovat před svým predátorem, zahyne. Kterékoliv zvíře, které se nenaučí přizpůsobit podmínkám prostředí, také zahyne. A pokud to tak udělá, poslouží k posílení svého druhu, protože zůstanou jen ti schopnější. Pokud by se odmítl učit životu, celý druh… vyhyne úplně. To je ten důvod, proč jsou děti zrozené, aby se urputně učily a draly o to, co potřebují ke svému životu. A pokud jim to budeme věřit, budou takové dál. Nějak to ale podmínkami v naší civilizaci, naučenými modely výchovy, přebijeme, a jak děti rostou, začínají používat náhradní vzorce chování.

Ve chvíli, kdy píšu tento článek, je mým dětem 10, 7 a skoro 4. Jsou to děti, které skoro úplně vyrostly bez pochval, známek, škatulek, odměn nebo trestů. Prostě bez čehokoliv, co by je mělo zvenku motivovat k výsledku. (Podle všeho, co píšu v knížce Šťastné dítě, spokojený rodič) Teď pozor, neříkám, že mi nikdy nic neujede, že jsem vždycky všechno udělala správně. Neudělala. Ale mé celkové nastavení je prostě takové, že to není potřeba. Tu nejstarší výše zmíněné metody trošku “lízly”. Jednak tím, že chodila do státní školky, jednak počátečním pokusem o první třídu v klasické škole.

Škody byly vidět, ale většinovým prostředím a další korekcí se je podařilo hodně napravit. Ty další dva je zatím v podstatě nezažili. A když je sleduji, jak rostou a jak přistupují k životu, musím konstatovat, že všechny tři děti urputné zůstaly. Samy od sebe se snaží o věci, které potřebují. Zejména pokud je baví. Nepotřebují, abych je motivovala já nebo někdo jiný zvenku.

A známky jsou jedna z forem takové vnější motivace. Známky jsou snaha dítě buď odměnit nebo potrestat (podle toho, co je to za známku) za to, jak pracuje. A teď je jedno, jestli se bavím o známkách nebo třeba v první třídě o razítkách. Když pracuje samo od sebe, tak proč by to bylo potřeba? Když je učení udělané zábavně, tak proč by to bylo potřeba? Není tedy ten klasický přístup od začátku špatně? Základní podmínkou pro učení a tedy i pro vzdělávání je, aby činnost měla smysl a nejlépe i bavila. A pokud vy sami děláte jakoukoliv činnost, která vás baví a která má smysl, cítíte se pak přece skvěle. Není potřeba, aby vám za ní někdo nabízel odměnu či vás jinak motivoval, nebo do ní nutil. Budete jí prostě dělat rádi. Tak dlouho, dokud vás bude bavit a bude mít smysl. Představte si třeba, že chcete mít svou květinovou zahradu a rádi se hrabete se v hlíně. Tedy má to pro vás smysl a baví vás to. A přijde někdo jiný, cizí a začne vám vysvětlovat, jak to máte udělat, kde máte co zasadit a bude vás nutit pracovat 12 hodin denně, i když vás baví jen 8 hodin. Nebo vás teď momentálně baví třeba jen 4 hodiny. Ale on vyžaduje za všech okolností 12 hodin. Ale když to uděláte, dá vám za to peníze, jídlo, cokoliv co máte rádi. Možná tu zahradu uděláte. Ale budete rádi, že jste jí udělali? Bude vás to pořád stejně bavit a bude to pořád mít smysl? 

Tak přesně takhle je to se známkami a jinými odměnami. Tak přesně proto chci ušetřit své děti známek a jiných civilizačních nešvarů. Já totiž chci, aby se učily rády a aby je život bavil. 🙂