Zlobivé dítě neexistuje

Zlobivé dítě neexistuje

Zkušenostmi jsem dospěla k názoru, že zlobivé dítě skutečně neexistuje.

Známe mnoho situací, o kterých běžně říkáme, že dítě zlobí. Bohužel je vždy nutné rozebrat každou situaci individuálně, aby se zjistila příčina. Ne příčina zlobení. Ale příčina chování, které označujeme jako zlobení. Každé dítě se chce socializovat, chce se chovat správně, chce se chovat tak, aby ho jeho komunita přijala.

Vždycky, když jsme měli s dětmi problém, jsem si provedla analýzu té které situace. Dělala jsem si sama pro sebe i analýzu situací s dalšími dětmi, které jsem jen náhodně někde potkala. Nebo těch situací, na které se ptaly maminky na seminářích. A světe div se, NIKDY se nejednalo o zlobení.

Nejlepší bude drobný příklad:

Rodinná oslava, dost lidí, šrumec, dítě má hračky, jídlo, pití, vše k dispozici. Ale je rozjívené, rozčertěné, skoro leze po zdech. Samozřejmě chuděra dostala vynadáno, práce mám dost, chci se věnovat návštěvě a ona takhle vyvádí a přitom jí nic nechybí. Pak jsem o tom přemýšlela a víte, na co jsem přišla? Nikdo se nevěnoval jí. Dospělí si vyprávěli, ona si neměla s kým hrát a byla tam vlastně úplně sama. Když se pokusila někomu něco říct, dotyčný (včetně mě) jí neposlouchal a automaticky odpovídal, aniž by věděl, co mu sděluje. A navíc jsem jí za celý den nevěnovala ani kousíček pozornosti, protože jsem měla plné ruce práce s tou oslavou. Takže bylo to zlobení? Nebylo, bylo to volání po pozornosti. Chyba byla na mé straně nebo, abych to nenechávala jen na sobě, na straně všech dospělých, kteří ji ignorovali.  Od doby, co se vždycky část oslavy věnuju jí (a stačí jen soustředěně naslouchat, když mi něco říká), si takové scény můžeme odpustit.

Prošla jsem si takhle mnoho různých situací a na základě jich jsem dospěla k následujícím závěrům.

Vždy, když se v naší kultuře říká, že dítě „zlobí“, může to být následujícími důvody:

• Není významně uspokojená některá jeho potřeba a ono volá po jejím uspokojení (může to být kterákoliv jiná, ale velmi časté je volání po skutečné pozornosti/lásce)
• Nemá dostatek prostoru pro vlastní rozhodování a pro zkoušení nových věcí
• Nemá naopak nastaveny hranice a volá po nich
• Nevhodnou komunikací mu něco podsouváme nebo dochází k nedorozumění

V každém případě to je vždy tím, že ho něco trápí. Vyřešit to můžeme pouze tím, že přijdeme na to, co to je a odstraníme příčinu. Trest to nikdy nemůže spravit.

Mou knihu Šťastné dítě, spokojený rodič, ve které vás podrobně provedu přirozeným rodičovstvím a jak jej propojit se životem v moderní společnosti, najdete ZDE. Najdete základy od miminka, ale část pro větší děti je platná ne jen na batolata, ale i pro předškoláky i pro školáky. Aplikovat lze dokonce i na dospělé. 🙂