Volná nebo partnerská výchova

Článek o tom, jak se Prokop nechtěl mýt  vzbudil velké diskuse. Zejména v tom smyslu, že volná výchova vede k tomu, že z dětí můžou vyrůst “zmetci, tyrani, sobci”, a spoustu jiných laskavostí.

Opravdu bez hranic?

Kniha Koncept kontinua, o kterou se celou dobu opírám, bývá někdy vykládána tak, že se jedná o volnou výchovu. Tento výklad je však mylný. Koncept kontinua a tedy i přirozené, nebo intuitivní rodičovství, vůbec neznamená volnou výchovu. Pokud vezmete Koncept kontinua a aplikujete jej správně do praxe, skončíte automaticky u přirozené výchovy. Dokonce pokud tu knížku neznáte, stačí jen, když používáte vlastní intuici a cit, a dostanete se k tomu samému. A jsem přesvědčena, opravdu hluboce, že výsledkem přirozené výchovy, je naopak vyrovnané a šťastné dítě, které respektuje pravidla i ostatní lidi. Později z něj vyroste i takový dospělý.

Součástí přirozené výchovy je nutně i stanovení hranic. Toto nelze opomíjet. Každá společnost na světě má někde hranice, které její členové musí dodržovat. I naše. I kdybych vzala v potaz jen hranici svobody druhého člověka, stále je to hranice a je nepřekročitelná.

Takže v tom zmíněném článku o tom, jestli jsem měla nebo neměla donutit Prokopa se mýt…

Kde jsou ty hranice?

V dialogu byla jasně patrná hranice, která byla má a přes kterou nejel vlak. Tedy to, že nebudu prát zbytečně povlečení. A také tam bylo patrno, že Prokop ji beze zbytku respektoval a ani se nepokoušel se o ní dohadovat. Tam jsem prostě dala mantinel a ten nebyl k diskusi. Ale je potřeba rozlišit dvě věci, aby se praktikování přirozené výchovy skutečně podařilo.

Tedy ta první je, co je Vaše skutečná potřeba. Má skutečná potřeba, proč chci děti nasáčkovat večer do postele, není to, aby byly v 7 v posteli. Má skutečná potřeba je, abych už měla chvíli pro sebe, eventuálně, aby ráno vstaly, pokud máme program. To, že to vyřeším tím, že budou v 7 v posteli, je jen jedno z možných řešení. To, že chci, aby se před spaním umyly, také není skutečná potřeba. Ta skutečná potřeba je, že nechci špinavou postel, protože by mi to přidělávalo práci. Takže to, že se umyje, je také jedno z možných řešení.

Prokopovo řešení bylo, že nepůjde spát a bude si hrát v pokojíčku celou noc. Tím vlastně naplnil obě moje potřeby, tedy to, abych měla klid i to, aby nebyla špinavá postel. Vydržel zhruba hodinu navíc, aby sám poznal, že to řešení nebylo správné, protože je unavený. Pak tedy akceptoval hranice, které jsem dala a šel se umýt a spát do postele. Aniž bych musela použít jakýkoliv nátlak. Nikdo to nekomentoval, dostal pusu na dobrou noc a šel. Co je dobré a co špatné řešení si vyzkoušel sám.

Byla jsem pro něj v tu chvíli vlastně parťákem, se kterým jsme si řekli, kdo co potřebuje a našli jsme společné řešení. Nebylo potřeba používat právo silnějšího a potřeby obou byly naplněny. Principy tohohle partnerského přístupu vysvětluje krásně Nevýchova zde. Že to funguje, za to bych dala ruku do ohně. Mám to mnohokrát odzkoušené.

Ale… Ta druhá věc je, že musím být vždycky dostatečně odpočatá a v pohodě, abych dokázala reagovat bez vzteku a nátlaku. Pokud totiž nejsem v pohodě já, tak se to vždycky objeví na tom, že se snažím použít zkratku a narvat děti násilím do řešení, které si vymyslím, aby to bylo nejjednodušší a je po partnerském přístupu. Ale o tom už jsem napsala několik dalších článků a celé téma by bylo na další knihu… 🙂

Vpravo si můžete zdarma stáhnout 14 bodů k tomu, jak vychovat šťastné dítě a přitom zůstat v pohodě.

Můj ebook Šťastné dítě, spokojený rodič, ve kterém vás podrobně provedu přirozeným rodičovstvím a jak jej propojit se životem v moderní společnosti, najdete ZDE.