Vědomý nebo nevědomý

Rozmohl se nám tu takový nešvar…. rozlišovat věci a dokonce i lidi na vědomé a nevědomé. Bolí mě to do uší a tak mi to nedá….

 

Jasně, že by bylo nejlepší, kdyby se všichni ke každé své životní situaci a vztahu stavěli za plného vědomí. Každý by si měl být vědom toho, co činí. A měl by si toho být vědom v tak velkých souvislostech, jak to jen dokáže a jak je to pro něj možné. Snažím se tak v životě chovat, snažím se tak vychovávat své děti. A věřím, že se o to snaží každý. Rozdíl je jen v tom, jak široký kontext bere v potaz, co je pro něj priorita, kterým směrem prostě hledí. Ale to neznamená, že si je vědom méně nebo více než já. Je si vědom jiných věcí. Pro mě jsou na prvním místě vztahy, ke mně samé i k ostatním a s ohledem na to se rozhoduji, s ohledem na to konám. A s plným vědomím. To, že má někdo postavené priority jinak a rozhoduje se s vědomím jiných věcí, ho nedělá horšího, jen jiného. Možná se třeba rozhoduje o práci s vědomím zajištění své rodiny, s vědomím bezpečí. Možná neskáče do všeho po hlavě jako já, ale raději si dá čas a věco promyslí. Prostě je jiné konstituce, má za sebou jiné zkušenosti a ty zohledňuje. Neznamená to, že on nemá vědomí a já ano. Znamená to jen a pouze, že jeho vědomí zohledňuje jiné věci. NIC JINÉHO. O tom člověku samém to nevypovídá nic než to, že je to jiný materiál než já a musím s ním podle toho jednat.

 

Ale NEJSOU to škatule, jak se to dneska s oblibou používá. Nelze rozdělit lidi, místa, věci na vědomé a nevědomé. Jako přívlastek, přídavné jméno čehokoliv, to naprosto nedává smysl. Vezmu si na paškál něco relativně nevinného jako je turistika. Jak můžu rozlišit místa na vědomé a nevědomé? Co je to za blbost? Je to jen a pouze místo. Někdo se na něj vydá, protože chce cítit energii toho místa. Ano, být si vědom toho, jaká je tam energie. To bývám třeba já. Někdo se tam vydá, protože chce vidět výhled, jaký to místo má. A chce poznat okolí. To znamená, zcela vědomě se na to místo vydává za tím cílem. A někdo se na něj vydává … nevím… protože je to třeba nejzažší kout republiky a zcela vědomě tam chce jet proto, aby tam dojel. 

 

A jako rozdělení lidí? Neříkám, že to jste zrovna vy, co čtete tento článek. Ale už jsem to mockrát slyšela a registruji vzrůstající tendenci to dělat, proto mi to nedá, tohle nenapsat. Lidi nemají škatule. Rozdělovat lidi na takové a makové, ať už je to z jakéhokoliv úhlu pohledu, tedy i na vědomé a nevědomé, se NESMÍ. Tedy nesmí, pokud chceme zdravou společnost, pokud chceme udržet to, že ať se děje, co se děje, jsme v tom všichni společně. Rozdělení je klíčem k nenávisti.  (O tom bych dokázala napsat další článek, co to dělá v mozku.) A tohle už jsme zažili v historii tolikrát, že nevím proč to chceme opakovat. Pro vlastní pocit, že je někdo lepší než jiný? Nic dobrého to nepřinese. Naopak pochopení a přijetí je klíčem k lásce a ke spolupráci. Tak vás všechny moc prosím… buďme si vědomi. Buďme si vědomi svého konání až do té míry, že nebudeme rozdělovat na vědomé a nevědomé. A ani do jiných škatulí. 🙂