Šťastná máma, šťastná rodina

Říká se: „Šťastná máma, šťastná rodina.“ A můžu potvrdit, že je to svatá pravda, zase jsem si to ověřila na sobě, na vlastní rodině, na svém pozorování. Jako většina lidí, mám dny, které jsou lepší, a mám dny, které jsou horší. Mám dny, kdy dodržuju stravu lépe a mám dny, kdy vůbec. A mám dny, kdy jsou mé děti miláčci a láskou bych je snědla. A mám dny, kdy mi lezou na nervy, ale děsně. Vím, neměla bych tohle přiznávat. Měla bych si hrát na autoritu, která výchovu dětí zvládá s prstem v nose, přece jsem o tom napsala ebook. Ale není to tak. Plně přiznávám, že mě občas prostě štvou. Někdo je možná vyrovnaná, klidná, vnitřně spokojená maminka od přírody, já to nejsem. Stálo mě to určité úsilí a jsem za to moc ráda, urazila jsem dlouhou cestu. A co jsem se na té cestě naučila?

Vždycky to začíná u mě. Vždycky bez výjimky. A pak v tom občas ještě jede úplněk. Nevím proč, ale o úplňku jsou vždycky jak z divokých vajec. Jenže zamýšlet se nad vlivem úplňku na chování dětí je tak jediné, co se s tím můžu dělat. J Ale co se mě týká… Opravdu jsem si potvrdila, že musím začít u sebe.

Díky tomu, že se (i když ve vlnách) snažím věnovat sobě a svému srovnávání se, fyzickému i psychickému, musím říct, že těch dní, kdy mi děti lezou na nervy a kdy si myslím, že mi z nich praskne hlava, výrazně ubylo. Dokonce bych řekla, že se to zredukovalo na pár dní v měsíci, nebo dokonce pár hodin v průběhu těch pár dní. Každý víkend, který jsem v průběhu těch několika let strávila sama se sebou a pro sebe, přinesl obrovský skok a zlepšení v poměru těch hezkých a protivných dnů.

Už vím, že každý den, který začnu tím, že se věnuju sobě, že si zacvičím nebo zatančím, je určitě lepší než ten, který to neudělám. Každý den, který sedím míň u počítače, je lepší než ten, který u něj sedím hodně. Každý den, kdy nepřemýšlím nad budoucností nebo minulostí, je lepší než ten, kdy o tom přemýšlím. Všechno vede k tomu, že každý den, který vypnu hlavu, je lepší než ten, který trávím s hlavou zapnutou. Rozumějte, jsem za svůj rozum ráda, jako nástroj je poměrně účinný. Ale podléhání mu a trávení s ním více času než je nutné, to nevede ke štěstí. Byla jsem vychovaná jako hodně „hlavový“ tvor, matematika, logika, racionálno, to všechno bylo podporováno a vyžadováno okolím. Ano, bylo to ceněno, ale šťastnou mě to neudělalo. Až v průběhu mateřství se učím, že žena je založením úplně jiná. Pokud má trávit šťastný život a užívat si jak mateřství, tak i věci mimo mateřství, musí trávit více času „mimo hlavu“.

Takže když se stane, že mi děti náhodou lezou na nervy, neříkám si, jak se jim musím víc nebo jinak věnovat. Nezabývám se tím, jak změnit děti. Začnu se zabývat tím, co dělám pro sebe a jestli toho pro sebe dělám dost. Když se mi povede najít svou rovnováhu (a to už teď může proběhnout v jediném dni), jako by vysvitlo zase slunce. Najdu v sobě sílu reagovat klidněji, ustát ty požadavky a emoce, které se na mě valí od ostatních (myšleno i od manžela). Najdu sílu se uvolnit a užít si přítomnou chvíli bez přemýšlení. Najdu odvahu se uvolnit, nepřemýšlet o tom, co musím nebo bych měla. Najdu odvahu si zase hrát. A věřte, že v takové chvíli klidně tančím na ulici nebo za nimi skočím oblečená do vany. A je mi prima. Pro mě i pro děti jsou takové chvíle ty nejšťastnější, to vidím na jejich rozzářených očích, na jejich chování potom, a koneckonců to vidím i na své rozesmáté tváři v zrcadle.

Vpravo si můžete zdarma stáhnout 14 bodů k tomu, jak vychovat šťastné dítě a přitom zůstat v pohodě.

V aktuální verzi ebooku Šťastné dítě, spokojený rodič je toho rozepsáno víc. V nové verzi bude ještě víc. A hlavně připomínám, že kdo objedná ebook teď, bude mít v červnu novou verzi úplně zdarma. Takže rovnou teď objednejte ebook ZDE.