Každý potřebuje pozornost

Jedna z reakcí, které jsem zaznamenala na článek Zlobivé dítě neexistuje, byla, jak vlastně souvisí soustředěná pozornost s Konceptem kontinua. Přišla jsem na to, že opravdu souvisí.

Koncept kontinua hovoří sice o tom, že si matka dělá svoje a dítě se toho účastní, pokud chce. To je rozhodně nejlepší způsob trávení mateřství, souhlasím s tím. A to, že se Koncept kontinua o soustředěné pozornosti příliš nezmiňuje, to je také pravda. Přesto tam nějaké náznaky jsou, ale všechno mi došlo až časem praxí. Rovnou říkám, že jsem v tomhle udělala chybu. Velkou. Určitě jsem neudělala jen jednu, ale v tomhle určitě a o těch ostatních zase někdy příště.

Ale k té chybě… Předpokládala jsem na základě Konceptu kontinua, že dítě se bude jaksi popelit okolo, zabaví se a nechá mě dělat mou práci, aniž bych se mu musela věnovat. Po určitou dobu to skutečně fungovalo, dokud bylo pro lezůně dost podnětů, které si našlo v bytě, skutečně mě nepotřebovalo. Měla jsem pohodu, začala jsem si tedy přibírat víc a víc práce a lezůně mě nechávalo na pokoji. Jenomže se pak stalo to, že když lezůněti přestaly podněty stačit, začalo se dožadovat dalších a začalo je chtít po mně. Jenže tady byl kámen úrazu. Já už byla zajetá v té své práci, kterou jsem si předtím nabalila, hlavou jsem byla někde jinde, a měla jsem pocit, že mě dcera v tu chvíli vyrušuje a obtěžuje. Takže jsem se jí snažila usměrnit, ať mi dá ještě chvilku pokoj a ještě chvilku a budu se jí věnovat až si dodělám svoje, atd. Dokonce jsem byla i vzteklá. A tím jsem jí naučila, že aby dostala pozornost, musí po ní volat poměrně důrazně. Později, když to na ní mělo i zdravotní dopady, mi to došlo.

On by tenhle model podle Konceptu kontinua asi i fungoval, kdyby byl okolo ten kmen a s ním i banda dětí, se kterými by si hrála. Pak by mě skutečně potřebovala na takové věci, jako že si přijde říct o jídlo, o pofoukání zranění, zkrátka o věci, které nedostane někde jinde a ke kterým potřebuje mámu. Ale my byly doma jen dvě, potřebovala kontakt a společnost. Náš problém byl ten, že ona o tu pozornost žádala a nedostala ji, dostalo se jí odložení její potřeby. Trávíme s dětmi obrovské množství času, ale trávíme ho skutečně s nimi? Není to jen o kvantitě? Pochopila jsem, že když s ní podle Konceptu budu jednat s takovým respektem jako s ostatními lidmi, nedovolím si jí odmítnout. Vím, že malé dítě má jiné vnímání času a nevydrží čekat takovou dobu jako dospělý. Ale právě proto musím reagovat hned. Když po mě něco chce, nepřikyvovat, ale skutečně se na ní otočit, dívat se jí do očí a soustředěně jí vyslechnout a zareagovat. Vždyť ten model, který často aplikujeme na děti, zná většina žen. Když povídá a povídá a ptá se, a muž sedí, kývá a chápavě říká „hmm“. A pak zjistíte, že vůbec netuší, co jste mu říkala. Tohle přesně děláme často dětem. Jak myslíte, že se tedy u toho cítí? Jaký pak mají pocit vlastní hodnoty? A aby mohlo vést spokojený a šťastný život a tím i Vy vedle něj, potřebuje mít vlastní hodnotu.

Když jsem přečetla Koncept znovu, asi po páté, uvědomila jsem si tam zajímavou pasáž. Muži prý ve volném čase hledají miminka a malé děti, aby si s nimi mohli hrát. Je to tam skutečně malinký odstaveček, ale je z něj jasné, že i indiánská miminka dostávají svůj díl soustředěné pozornosti. A hlavně ho dostávají v momentě, kdy si o něj řeknou. Nikdo za nimi neběhá se lžičkou ani jim necpe hračky, když je zjevně v tu chvíli nepotřebují. Ale v momentě, kdy si o pozornost řeknou, se jim jí zcela určitě dostane. Tím z nich mohou vyrůst dospělí lidé, kteří jsou si vědomi své vlastní hodnoty a tím pádem i hodnoty ostatních.

A jaký mělo tohle uvědomění vliv na naší dceru? Každý den, kdy se mi podaří jí porci soustředěné pozornosti dát, je lepší než ten, kdy se mi to nepodaří. I kdybychom si spolu samy měly povídat jen čtvrt hodiny za den, je ten den klidnější, tišší, dá se s ní lepší vyjít. Nemyslím organizační věci, společné chvátání někam, ale skutečně si sednout a věnovat se jejím myšlenkám, vyprávět jí svoje příběhy i svoje chyby, prostě si skutečně užít společný čas. Tahle čtvrt hodinka má obrovský přínos jak pro náš vztah, tak pro její další fungování celý následující den.

Takže systémem pokus-omyl jsem nakonec došla k tomu, že soustředěnou pozornost musím dávat, přestože o ní Koncept kontinua téměř vůbec nemluvil. Ale víte co? Já jí dávám opravdu ráda. 🙂

Vpravo si můžete zdarma stáhnout 14 bodů k tomu, jak vychovat šťastné dítě a přitom zůstat v pohodě.

Můj ebook Šťastné dítě, spokojený rodič, ve kterém vás podrobně provedu přirozeným rodičovstvím a jak jej propojit se životem v moderní společnosti, najdete ZDE.