Při porodu se nerodí jen dítě

Porod je velmi důležitá událost. Pro miminko samozřejmě, pro celou rodinu také, prostě přijde nový človíček. Ale neméně důležitá událost je to pro ženu samotnou. Je to pro ni totiž také porod, tedy přesněji řečeno znovuzrození. Při porodu se totiž z ženy narodí matka.

Musím říct, že to znovuzrození nemusí, ale může být opravdu radikální. V mém případě to byl obrat o 180 stupňů. Až se dodnes divím, že se mnou můj muž vydržel. Když jsme si říkali své ano, bral si ženu kariérně zaměřenou, racionální, pro kterou byla její logika nade vše a se kterou se mu tím pádem velmi dobře komunikovalo. Po porodu si přivezl domů ženu emocionální, přechodně s hlavou vygumovanou (viz článek Sláva mateřské demenci), která všechno řeší intuicí a citem. Která není schopná vysvětlit a argumentovat, proč ty věci dělá, protože je prostě cítí. Jsem za to moc ráda, že se mi to stalo, že ten obrat nastal. Jako bych se dostala blíž k sobě samé. Všechny ty uměle vybudované slupky, které jsem si vystavěla v průběhu let dětských a pubertálních, abych v tomhle mužském světě obstála, jako by najednou zmizely. Jako kdybych oloupala cibuli. Všechno je teď opravdovější, je mi jedno, co si o tom myslí ostatní. Je mi jedno, že nejsem tak racionální, jak jsem bývala. Protože teď vím, že jednám jedinou možnou cestou, kterou jednat mohu. Nějak to dopadne, nemá smysl to plánovat. Nemám tím pádem důvod litovat svých rozhodnutí, protože jinak to v tu chvíli prostě nešlo. A víte co? S ohledem na děti myslím, že to je správně. Že se z té ztřeštěné holky skutečně zrodila matka, která dokáže vycítit, co je pro ně dobré. Takhle to asi příroda zamýšlela.

Teď jsem řekla A, musím ale k tomu říct i to B. To, že se při porodu narodí matka, to myslím platí jen pro porod, který má žena ve vlastní režii nebo alespoň tak dalece, jak to jde. Neplatí to pro císařský řez, protože to není porod, ale operace. Myslím, že to neplatí ani pro porod pod vlivem léků utišujících bolest. Nevím, jak dalece to platí pro porod, ač vaginální, je plně v režii někoho jiného, i když ten někdo je zdravotnický personál. (Takový porod, bych řekla, dokonce působí kontraproduktivně, protože vzbudí v ženě pocit, že je neschopná.) Tenhle článek se vůbec netýká porodů doma, ačkoliv tam je zaručené, že to musí žena zvládnout sama. Já jsem první dítě rodila v porodnici, pod vlivem provokačních látek. Ale ustála jsem si sama sebe. Řekla jsem, že nechci epidurál, a ustála jsem si to, ačkoliv mi to všichni neustále nabízeli a ačkoliv provokovaný porod je o dost horší než normální porod. Ustála, hrábla jsem si na dno svých sil, a tím se to asi stalo. Vždyť ty největší životní lekce vždycky přicházejí přes nějaké hrábnutí na dno. Musíme vykročit ze své zóny komfortu, abychom se někam posunuli, abychom se dostali dál. Já mám za sebou pak ještě dva porody doma, které ten pocit možná umocnily.

Když jsem si naposled povídala se svými kamarádkami, které nemají za sebou žádný porod, otevřely diskusi, kolik bysme chtěly, aby nám bylo. Kam bychom se vrátily. Jestli do 17, do 25, atd… A já? Neubrala bych si ani rok. Jsem vděčná za každou zkušenost, kterou jsem v průběhu těch let nabrala. Jsem ráda, za každou vrásku, která ukazuje, o kolik jsem moudřejší. Jsem ráda, že jsem tam, kde jsem. A jsem ráda, že můžu říct, že jsem žena-matka.

Vpravo si můžete zdarma stáhnout 14 bodů k tomu, jak vychovat šťastné dítě a přitom zůstat v pohodě.