Ale kdybych měla říct, kolikrát jsem již takovou větu slyšela ve vztahu k dětem? Ať už si někde rozbijí koleno nebo je trápí třeba první láska, tuhle větu slyším odhadem v devadesáti procentech případů. Zkuste, až někdy půjdete po ulici nebo okolo pískoviště a budete svědky nějaké plačtivé situace, zapnout uši a přemýšlet o tom, co skutečně slyšíte. Protože děti, kterých se to týká, to takhle opravdicky slyší. Nepovažují to skoro za výplňovou větu jako dospělí. Pro dospělé už je ta věta tak běžná, že si ani neuvědomují její význam, dokonce možná ani nevědí, že ji vůbec vyslovili.

Jsem přesvědčená, že dítě to slyší tak, jak to doopravdy je. Proto většinou na tuto větu reagují ještě větším pláčem. Zaposlouchejte se do té věty pořádně, vlastně do těch dvou vět.

Nebreč – nesmím projevovat emoce, mě se brečet chce, ale oni nechtějí, abych brečel. Je to pro ostatní nepřijatelné, já nejsem přijatý.

To nic není – mě se něco stalo a jim to nepřipadá dost důležité, oni si myslí, že to nic není, nevěří mi, nestojím za to, aby mi věřili.

To je panečku zpráva pro ta malá ouška, co? To je výbava do budoucnosti. Schválně, kolik  z vás v sobě ten model ještě z dětství najde?

A jak tedy na to? Co tomu dítěti říct, abyste ho správně utěšili?

Vlastně je to jednoduché, jen musíte vypnout svojí starou gramodesku, která přehrává tuto děsivou větu. To stojí chvíli času a soustředění než se jí naučíte vypínat, ale jde to.

Představte si, že máte proti sobě dospělého. Tu kamarádku nebo partnera. Jak byste jednali? Je jedno, proč pláče. Ani možná nemusíte nic říkat. Potřebuje obejmout, pohladit, dítě možná o to víc. A potřebuje, abyste pochopili, proč pláče. Stačí konstatování faktu, vyjádření toho, že jste pochopili. Většinou nepotřebuje ani Vaší logiku a návrhy řešení, na ty je dost času později. V tu chvíli, kdy se koupe v emocích, potřebuje jen vědět, že vy ji/ho přijímáte i s těmi emocemi. To je všechno, máte návod. Zkuste to tak i s dítětem, až se mu zase něco stane. A zkuste si všimnout, o kolik kratší najednou ten pláč byl. A jak rychle se najednou dítě dokáže s úrazem poprat. A co víc, odchází od vás s pocitem, že je stále milováno a přijímáno, ať má jakékoliv emoce. Tuhle výbavu bych přála všem dětem na světě. Pak z nich třeba vyrostou vyrovnaní dospěláci plní lásky k sobě i k ostatním. A třeba tím změní svět. 🙂

Vpravo si můžete zdarma stáhnout 14 bodů k tomu, jak vychovat šťastné dítě a přitom zůstat v pohodě.

Pokud vás zajímá, jak i v jiných situacích být Vašemu dítěti partnerem, můžete si vyzkoušet rychlokurz Nevýchovy ZDE.

Můj ebook Šťastné dítě, spokojený rodič, ve kterém vás podrobně provedu přirozeným rodičovstvím a jak jej propojit se životem v moderní společnosti, najdete ZDE.