Maminko, jak se miminko dostane do bříška?

Už je to dlouho, co se mě děti zeptaly, jak se dostane miminko z bříška. Téhle odpovědi jsem se ujala celkem v klidu a bez mrknutí oka vysvětlila, že se narodí pipinkou. Popovídali jsme si i o pelíšku, který v bříšku miminko má. Pěkné popovídání, já ho unesla docela dobře.

Ale překvapilo mě, jak dlouho to trvalo, než přišla otázka: „Mami, a jak se to miminko dostalo do bříška?“. Dlouho jsem přemýšlela o tom, jak na tohle odpovědět. Klárce je 6,5, Prokopovi 3,5, jak to tedy podat, aby to bylo v pohodě pro oba?

Po dlouhém přemýšlení jsem usoudila, že lhát nechci. Budu to tedy muset říct, jak to je. Vzala jsem tedy knížku pro děti, kterou jsem přesně pro tenhle účel předtím koupila a začala ukazovat. Na vysvětlování samotném nebylo nic zajímavého. Vysvětlili jsme si, proč jsou holky jiné než kluci, o vajíčkách i o spermiích, o sexu, i s názornými obrázky a povídáním o tom, že to dělají až dospělí lidé. To, co mi na celé té situaci přišlo zajímavé, byly reakce všech zúčastněných. Schválně nepíšu obou (dětí), ale všech. Protože zajímavá byla i moje reakce. Možná zajímavější než ta dětí. Děti totiž celé vysvětlení přijali bez mrknutí oka. Prostě to vzaly, jak to je.

Ale já? Už když přišla samotná otázka, bylo to pro mě na hluboký nádech-výdech. Uvědomila jsem si, jak je pro mě tahle otázka nepříjemná. Přesto jsem se držela svého přesvědčení říct čistou pravdu a zjevně se to vyplatilo. Celou dobu vysvětlování jsem ale měla pocit, že jsem studem červená s prominutím až na zadku. Ale proč? Sex a milování je příjemná a přirozená součást každého partnerského vztahu. Je tedy důležité, aby děti o ní věděly a znaly pravdu.

Vyrostli jsme v tom, že o těchto věcech se nemluví. Já měla prima maminku, ta se sice k rozmluvě přemlouvala těžko, ale snažila se, a hlavně nám o tom nakoupila knížky.  Jistě, je to intimní záležitost. Ale skutečně to znamená, že by se o ní nemělo mluvit? Ten blok je totiž jen v naší hlavě. Dětem pravdou (jak jsem viděla z jejich reakce), nijak neublížíme. Pokud sdělíme pravdu na úrovni odpovídající jejich věku, informace, které mohou, absorbují. Ty, které jsou nad jejich chápání (jak bylo vidět na Prokopovi), zkrátka vypustí. Dovedlo mě to k úvaze o tom, jaké to je, když se o tom nemluví a kam to vede.

Vím, jak se mi ulevilo, když jsem si na střední našla pár kamarádek, se kterými se mohu bavit o všem, i o tomhle. Mám je dodnes. Jenže jsme na přicházení informací o partnerských vztazích a tím i o sexu byly skupina holek, navíc stejně starých. Věděly jsme málo, na všechno jsme si postupně přicházely. Myslím, že kdybych se i o tom mohla poradit a vzít v úvahu i názor někoho staršího a zkušenějšího, možná by to můj život obohatilo nebo bych se možná vyvarovala některých chyb. Ale můj vztah s rodiči nebyl na té úrovni, abych měla pocit, že s nimi o tom mohu mluvit. Knihy, které jsem četla, se soustředily v souladu s lékařským přístupem na technický popis věci: sex samotný, hormonální procesy v těle, apod. To, na co jsem ale musela v průběhu života přicházet sama, bylo propojení sexu a partnerského života, osobního rozvoje a třeba i duchovního rozvoje. Zkrátka celé hromady věcí, které se k tomu tématu ještě dají říct a nikdo mi je neřekl.

Proto buďme k dětem pravdiví a opravdoví a řekněme jim, co víme. Možná jim řekněme i to, co nevíme, pokud si to uvědomujeme. Pevně věřím, že když bude přibývat dětí, které vnímají sex v celém jeho kontextu, může (i když za dlouho) zmizet ten konzumní přístup, který má dnešní společnost ke všemu, ale právě i k sexu jako takovému.

Vpravo si můžete zdarma stáhnout 14 bodů k tomu, jak vychovat šťastné dítě a přitom zůstat v pohodě.

Můj ebook Šťastné dítě, spokojený rodič, ve kterém vás podrobně provedu přirozeným rodičovstvím a jak jej propojit se životem v moderní společnosti, najdete ZDE.