Mastitida za dva dny a bez antibiotik

Podařilo se mi vyrobit si mastitidu, tedy zánět mléčné žlázy. A také se s ní úspěšně poprat. Protože to je poměrně obávaná komplikace při kojení, chci Vám říct, jak jsem se s ní poprala. Většina laktačních poradkyň maminku při podezření na mastitidu odešle k lékaři, který zaléčí antibiotiky. Vůbec jim to nemám za zlé. Jednak je to postup, který je učí laktační liga (a pravděpodobně správně) a jednak se jedná skutečně o nemoc (bakteriálního původu) a laktační poradkyně nemají být v pozici lékařů. Já však trpím po svých zkušenostech teď už letitou nedůvěrou vůči lékařům i lékům. Vždycky, když jsem berličku v podobě léku využila, se mi to obratem vymstilo. A tak jsem se rozhodla i tuhle „drobnost“ porazit sama bez lékařů a léků. Překvapivě to trvalo pouze dva dny, netuším, jak dlouho bych čekala, než by zabraly antibiotika, která by mi lékař předepsal.

Ano, teď si jistá část z vás určitě řekne, jak tedy můžu vědět, že se jednalo o mastitidu. Jednak mám třetí dítě a zatvrdlá prsa od mléka už jsem zažila několikrát a tohle bylo definitivně jiné. A jednak mám také vystudovaný kurz laktační poradkyně a rozlišování mastitidy od ostatních stavů se tam probírá poměrně detailně.  Nechci tímto článkem kohokoliv nabádat, aby zanedbával lékařskou péči a dělal to podle mě. Spíše to píšu pro ty, které cítí, že to chtějí jinak, tak jenom sdělení, že jsem to jinak udělala a zafungovalo to.

Ale než vám povím, jak jsem to vlastně udělala, musím Vás uvést do situace, která se děla předtím. Je to poměrně podstatné. Obecně tak nějak moje tělo vykazuje nedostatek ochoty, jakmile se začne jednat o činnosti, které nedělám ráda. A teď jsem dostala nabídku na projekt, který by byl zase za pěkné peníze, nicméně mě uhýbal od mé milované práce, tedy od blogu a všeho s tím souvisejícím. Rozhodla jsem se kvůli penězům, že ho udělám, ačkoliv je nijak akutně nepotřebujeme. A převládla zase moje stará gramodeska „musíš se o sebe postarat sama, musíš být výkonná a vydělávat hodně peněz“ nebo tak nějak to hraje. Kývla jsem tedy. Pak jsem se pokusila vycouvat, ale už to nešlo. Na pracovní schůzku toho projektu jsem si vzala těsnou podprsenku neb ta druhá byla zrovna v prádle. To prý může být také spouštěč mastitidy.

Od úterý do čtvrtka jsem sama sebe mořila blbou náladou, proč jsem to vůbec vzala a jak to asi zvládnu. Ve čtvrtek ráno jsem se vzbudila a bylo to prima ráno. Bylo mi úplně dobře, s dětmi jsme si udělali školu ještě v posteli, všechno prima. Pak jsem sedla k počítači, že budu dělat na tom projektu. A hodně, ale hodně se mi nechtělo. Začala jsem být jakoby rozlámaná a promrzlá. Udělala jsem si tedy horkou vanu. Výsledek byl, že jsem dostala zimnici jako blázen a prso mě začalo bolet a objevil se na něm fialový pruh. Teplá vana pravděpodobně celý zánětlivý proces popostrčila kupředu.

A teď tedy jak jsem se z toho dostala.

• Vyspat se. Okolo poledne mi bylo jasné, že to s dětmi nedám, takže jsem zavolala manželovi, aby přijel domů. Byl tak hodný, že si vzal v práci na odpoledne volno. I tak to trvalo víc než dvě hodiny než přijel. Já jsem mezitím zalezla do postele. Ještě jsem chvíli zkoušela s dětmi prohlížet knížky, ale bylo mi opravdu hodně zle, tak jsem jim řekla, ať si pustí pohádku. Tedy ty starší dvě, miminko se vedle mě v posteli chvíli šmrdolilo a pak taky usnulo. Když přijel manžel, vzal si na starosti děti a já prostě většinu odpoledne, večera i noci prospala.
• Strava. Já podvědomě od rána vůbec nic nejedla, jen jsem pila. Až asi po prvních čtyřech hodinách spánku se mi udělalo lépe a můj muž byl tak zlatý, že mi na svačinu nakrájel jen ovoce. Nic těžšího bych asi nedala. Večer jsem si dala ještě jednu topinku, ale myslím, že kdybych si jí nedala, bylo by ještě lépe.
• Pokračování v kojení. To prso prostě potřebovalo vypít, takže jsem se snažila kojit víc z něj. I když přiznávám, že to hodně bolelo.
• Psychická situace. Uvědomila jsem si, že spouštěč byl zase to, že se mám věnovat tomu, co mě vůbec netěší a neumím k tomu ani lépe přistoupit. Protože vidina byla, že u toho budu muset strávit zhruba dva týdny noc co noc, abych udělala něco jen kvůli penězům. Nebo lépe, peníze na uživení máme, takže spíš jenom kvůli té gramodesce. Knihy o psychosomatice hovoří sice o tom, že se při této nemoci jedná o rozporný vztah ke kojení, k potravě pro dítě, eventuálně ženská x mateřská rovina. Já to vnímala tak, že prsa vyjadřují ryze ženskou rovinu, která má být zejména v době raného mateřství podporována. Ale já nechala v sobě na chvíli nezdravě převládnout ryze mužský princip, v němž jsem byla vychována a snažila jsem se zase něco tlačit na sílu, i když to nebylo nutné. Srovnala jsem si tedy priority. Z projektu už nevybruslím, ale jsme na to v týmu dva. Postavila jsem se k tomu trošku tak, že to buď půjde, nebo nepůjde, poprosím o pomoc kolegu, zkrátka se to nějak udělá. S kolegou jsem si to domluvila, ten s tím žádný problém neměl. A já se po dodělání projektu zase mohu věnovat jen dětem a svému blogu. Zkrátka jsem pocitem zkusila najít situace v mé hlavě, která to spustila. A pak použít rozum na řešení neodpovídající situace. Místo, abych se rozumem přemlouvala, jak hrozně to musím udělat a tlačila to silou vůle.

Tohle všechno proběhlo během dvou dnů. To nejhorší byl jeden den. Zimnice trvala asi čtyři hodiny a to mi bylo opravdu, ale opravdu zle. Vypnula jsem telefon a řekla si, že mě nic okolo nezajímá.  Po vyspání už jsem alespoň neměla zimnici, horečka přetrvávala, bolest taky, fialový pruh taky. Po druhém vyspání večer mě sice ještě bolela hlava, ale už jsem měla i náladu, četla a učila se s dětmi. Druhý den ráno jsem byla bez horečky, fialový pruh zmizel, jen bolest v prsu přetrvávala. Takže jsem z něj kojila a kojila a kojila. Připomínám, že to začalo ve čtvrtek. Dnes je sobota. Ještě to trošku pobolívá, ale výrazně méně. Jsem fit, mám dobrou náladu a píšu tenhle článek.

Samoregenerační schopnosti lidského těla mě nepřestanou asi nikdy udivovat. 🙂