Dneska pršelo a místo, aby být zavřená doma s dětmi bylo něco strašlivého, užila jsem si krásný den. Nebylo to typicky-mateřsky náročné, nemusela jsem „zabavovat“ děti, dokonce bych si to troufla označit za těžkou pohodu. Ale abych vám tu pohodu přiblížila, musím vám popsat, jak vypadal můj deštivý den.

Dopoledne jsem chvíli žehlila, postavila několikrát koleje pro vláčky, užili jsme si společné vaření i se zpíváním. Na oběd přijela kamarádka, takže jsme společně pojedli a popovídali. Pak jsem se zeptala dětí, kde budou spát (když někam zalezou, je mi jedno kam, někdy vyberou pokojíček, někdy ložnici). To byla veškerá moje aktivita. Uvařila jsem mně i kamarádce kafíčko, děti si zalezli do postýlek. Mladší anděl usnul hned, starší vydržel bez spaní hodinu ležet v posteli a odpočívat, než jsem ho vysvobodila.

Po jejich spánku kamarádka odjela, ale já nějak už neměla náladu na nějakou činnost. Tak jsem si prostě sedla k počítači a anděly jsem nechala na pospas sobě samým. Nic jsem nevymýšlela, jen jsem je nechala existovat.

A andělé si stavěli zažehlovací korálky, zpívali si, něco kutili v kuchyni. Mezitím si odpoledne vzali něco k svačině. Po svačině si pustili pohádku, ale brzo zjistili, že je to nebaví (aniž bych je vyháněla od počítače) a šli si zase hrát. Smíchu a chechotu se ke mně neslo dost, takže si hezké odpoledne užívali patrně taky. Pak se mladšímu andělovi podařilo počůrat chodbu (prý, já fakt nevím). Takže napustili do kýble vodu, vzali dva mopy a celou chodbu vytřeli. A protože je to asi dost bavilo, tak vzali ještě hadry a začali umývat dveře, židle a všechno v dosahu. Tou samou vodou, ale čert to vezmi. 🙂

No a než jsem se nadála, bylo sedm. Takže jsem jim nandala polévku k večeři a domluvila se s nimi, že do osmi (ukázali jsme si na hodinách), budou v posteli. Domluvili jsme se, že je do té doby potřeba sklidit, co roztahali, umýt, vyčistit zuby, a když zbude čas, že si můžou ještě pustit pohádku.

V osm jsem připomněla, že je osm, přece jen ty hodiny ještě tolik neumí, a to byla opět celá moje aktivita. Výsledkem připomenutí bylo, že mě přišli opusinkovat a zalezli do pelíšků. Starší anděl usnul hned, protože nespal odpoledne. Mladší anděl ještě přišel s přáním, že by chtěl usnout u mě v náručí, tak jsem si ho přibrala na křeslo, několikrát mě s úsměvem pohladil a usnul taky.

Mám pocit, že jsem se jim dnes věnovala, to ano. Dopoledne bylo intenzivně naše. To jsem na to měla náladu a dělala jsem to s radostí a bylo to príma. Ale když jsem odpoledne náladu neměla, tak jsem se nenamáhala vymýšlením programu a zábavy za každou cenu, jen proto, že venku prší a já mám pocit, že chudinky dětičky nemůžou ven a já jsem zodpovědná za jejich zábavu a program. Udělala jsem pohodu sobě a oni tu svojí taky zvládli.

Neznamená to, že na ně nikdy nehouknu. Když je něco moc, tak houknu a úplně klidně. Hranice mají a přesně vědí, že ty vytyčené se nepřekračují. Ale suma sumárum, to že je nechávám žít a neorganizuju je, se mi vrací přesně v téhle jejich andělské podobě a mojí pohodě. Já je tak miluju. 🙂

Vpravo si můžete zdarma stáhnout 14 bodů k tomu, jak vychovat šťastné dítě a přitom zůstat v pohodě.

Na dalším online semináři, na který se můžete registrovat ZDE, zjistíte, jaké jsou nejčastější chyby rodičů při stanovování hranic dětem, a tedy i to, jak se jich vyvarovat. Ale teorie je pěkná věc a praxe se často liší. Proto bude seminář hlavně praktický, spíš to bude takový workshop. Část budu povídat a hlavní část budeme věnovat Vašim dotazům.