Ahoj Ty, která na mě koukáš. A ahoj Ty, která jsi schovaná tam uvnitř. Zdravím vás obě.
Prošla jsem v životě velkou změnou a chtěla bych vám oběma o ní říct.
Dřív to bylo jiné, úplně. Od dětství jsem se naučila fungovat v tom dnešním mužském světě, přijala jsem to. City jsem potlačila, vyzdvihla jsem logiku, to se vyžadovalo. Byla jsem dobrá v matematice a cítila jsem, že mě za to oceňují. Tak jsem v tom žila, vystudovala, úspěšně zahájila kariéru. Rozumem posouzeno bylo všechno správně. Ale jinak? Moc jsem si nevěřila. Myslela jsem si, že ti ostatní musí být chytřejší. Snažila jsem se vyrovnat mužům a to, že jsem žena, jsem vnímala jako handicap. Dokonce jsem měla asi pocit, že jsem zklamala tím, že jsem žena. Když jsem se ráno dívala do zrcadla, připadala jsem si někdy míň, někdy víc, ale nehezká. Stavěla jsem se k sobě hodně kriticky. Tohle všechny byly mé nejzásadnější postoje ke mně samé. Navenek jsem byla sebevědomá a racionální, ale vevnitř se rozpínaly všechny tyhle negativní emoce. Tím pádem jsem nemohla ani být úplně šťastná. Mé štěstí bylo závislé na tom, jak se měnilo počasí, jakého jsem měla partnera, kolik mi okolí dalo lásky a péče.
A teď? 🙂
(Píšu to opravdu s úsměvem na rtech, proto ten smilík).
Když se ráno dívám do zrcadla, tak ano, někdy mám i kruhy pod očima. Někdy si všimnu nějaké malé vrásky. Jsou tam, ale přesto si řeknu, že jsem krásná. Opravdu a bez legrace se líbím sama sobě. Možná se nelíbím někomu jinému, mám daleko k moderní civilizací uznávaným ikonám krásy, nejsem modelka. Přesto jsem krásná. Líbím se sobě a líbím se mému muži. Co si o tom myslí ostatní, to není důležité.
Jsem ráda, že jsem žena. A ráda se životem nakládám podle ženských principů. Můj život má díky tomu hloubku a barvy, které s fungováním na mužském principu neměl. Pravděpodobně proto, že nejsem muž. 🙂
Uvědomuji si, že mám obrovskou sílu. Ale není to síla, kterou jsem dávala předtím. Předtím to stálo vůli a úsilí a velkou porci boje, abych tu sílu mohla ukázat. Teď je to klidná síla. Jako má skála. Skála Vás nikam netlačí, neutiskuje, nejde proti Vám. Ale víte, že je tam. Můžete se o ni opřít a ona to ustojí. Dokonce Vás i ochrání, pokud je to třeba. Takovou sílu já v sobě cítím.
Nemusím se vyrovnávat mužům. Nemusím se totiž vyrovnávat nikomu. Já jsem prostě já. Mám vlastní názory a postoje a nemusím se nikomu za ně zodpovídat. Až je budu chtít změnit já sama, změním je.
Dokážu jít po ulici s listím ve vlasech, protože si s dětmi hrajeme na indiány, potkávat lidi a ještě se na ně usmát. Dokážu se smát nahlas, když mě něco rozesměje. Co na tom, že na mě vrhají nechápavé pohledy.
Mám samozřejmě různé nálady jako každý. Ale výkyvy se mi nezdají tak veliké. Nejsem závislá na počasí, i deštivý den mě dokáže naladit k úsměvu.
Mám partnera, který mě miluje, a jsem moc ráda, že ho mám. Ale uvědomuji si, že kdyby se někdy rozhodl jít jinou cestou, je to jen proto, že se naše cesty rozešly. Není to otázka mé hodnoty, je to jen rozcestí. Nemám potřebu ho držet proti jeho vůli ani nemám potřebu řídit jeho kroky. A jsem přesvědčená, že on se tím může cítit svobodný a je mu po mém boku lépe.
Nečekám na to, kdo mi dá lásku. Mám svou vlastní a mám jí na rozdávání.
A jak se to stalo?
Ušla jsem dlouhou cestu a potkala nejrůznější situace a lekce. Za všechny jsem ráda. Skoků a kotrmelců bylo mnoho. Ale ty nejvýznamnější byly nemoc, porody a setkání s několika v mém životě důležitými lidmi. Nebudu nikomu přát nemoc. Přeji samozřejmě všem ženám porody v množství a kvalitě, jakou si jen přejí. Ale to jediné, co vám dvěma mohu nabídnout já, je to setkání. Jednou velmi důležitou osobou pro mě byla italská šamanka Cinzia Surya Donnoli. Proto jsem Cinzii pozvala, aby přijela z Itálie sem do Prahy, protože bych vám oběma chtěla ukázat, jak báječný může být svět.
Jak báječný může být, když Ty, která jsi schovaná uvnitř, vyjdeš ven a naučíte se obě splynout v jednu jedinou. Když Ty, jedna jediná, nebudeš muset s nikým bojovat a nikomu nic dokazovat. Protože Ty jsi prostě Ty. Jsi krásná a jedinečná právě taková, jaká jsi.