Koncept kontinua – úryvek I

Předpoklad vrozené sociálnosti je naprostým protikladem u nás obecně rozšířeného přesvědčení, že musíme pudy dítěte krotit, abychom ho naučili sociálnímu chování. Někteří lidé si myslí, že domlouváním a spoluprací s dítětem se cíle dosáhne lépe než výhrůžkou, napadáním či rákoskou. Ale oběma názorům jakož i mnoha umírněnějším někde mezi těmito dvěma extrémy je společný mylný předpoklad, že jsou děti antisociální a že je potřeba manipulace, aby se sociálními staly. Toto vypočítavé přesvědčení nám na štěstí nepřidá. Kontinuální společnosti nám sice připadají velice zvláštní, jsou ale daleko šťastnější než my. A tuto zdánlivě nepřekonatelnou propast mezi našimi dvěma světy můžeme lépe pochopit, když si uvědomíme proč: Předpokládají totiž vrozenou sociálnost dětí a chovají se podle toho. Podněty či nevyžádané vedení zvenčí proto pro něj nemají žádný pozitivní užitek. Nemohou dělat větší pokroky, než jaké umožňuje jejich vnitřní motivace. Dětská zvědavost a touha dělat věci samo definují jeho schopnost učení, aniž se musí obětovat byť jen část jeho celkového vývoje. Vedení může jen vyzvednout jeho jisté schopnosti na úkor jiných, ale nic nemůže pozvednout celé spektrum jeho schopností nad jeho vnitřní limity. Cena, kterou dítě platí za to, že ho rodiče vedou směrem, o kterém si myslí, že je pro dítě (či pro ně samé) nejlepší, je ochuzování jeho celosti. Přímo to ovlivňuje jeho celkové blaho, reflexi všech jeho aspektů, ať podporovaných či strádajících. Rodina velkou měrou ovlivňuje chování dítěte – svým příkladem a tím, co dítě vnímá jako její očekávání. Pokud rodiče a soukmenovci nahradí jeho motivy svými vlastními nebo tím, že mu říkají, co má dělat, nemohou dokonalosti dítěte ničím přispět.

[LIEDLOFF, Jean. Koncept kontinua, nakladatelství DharmaGaia, 2007]

 

A co s Konceptem kontinua v praxi? V naší civilizaci? Mou odpovědí na to je ebook.

Vpravo si můžete zdarma stáhnout 14 bodů k tomu, jak vychovat šťastné dítě a přitom zůstat v pohodě.