A jsou tu zase. Uff. Zase se s tím musím popasovat. Vši kolují v dětských kolektivech rychlostí, která se mi jako matce, která to má řešit, ani trošku nelíbí. Jsou potvory odolnější a odolnější. A vzhledem ke třem školním dítkům už jsem toho na to téma zažila a nastudovala dost. A protože je mým velkým zájmem pomoci co největšímu množství lidí, aby se s nimi úspěšně poprali, píšu tohle. Úplně sobecky. Protože čím víc lidí je úspěšně přemůže, tím méně to budu muset řešit i já u sebe doma. 🙂

V dobách, kdy je poprvé přitáhlo první dítko, jsem běhala pro šampony, opakovaně myla, vyčesávala, abych vždycky po 14 dnech zjistila, že jsou tam. Moje děti mají husté vlasy, vlnité a ve světle hnědé barvě. Krásné vlasy. Ale já ty hnidy v nich prostě nevidím. Moje oči na to nestačí. Prala jsem se s tím skoro rok. Utratila jsem kvanta peněz, vyzkoušela mraky různých druhů šamponů, olejíčků a všeho možného, strávila snahou o boj s nimi hafo času.. Takže každý, kdo se s touhle parazitickou neplechou dokáže popasovat doma, má můj neuvěřitelný obdiv. Já říkám na rovinu, že mi to nejde. Vši jsou odolnější a odolnější, šampony nefungují tak, jak by bylo třeba. A já boj s nimi neustále prohrávala.

Nakonec po tom roce jsme našli vší kliniku v Praze a až to zabralo definitivně. Tedy na několik let než přišlo ze školy další kolečko.. (Tohle není placená reklama, oni vůbec nevědí, že něco takového píšu. Ale prostě nám strašně pomohli a já jsem vděčná, že se tomu nepopulárnímu tématu někdo věnuje). https://www.vsiklinika.cz/. Stálo to dost peněz, to ano. Ale ty peníze, co jsem dala za šampony a čas, to bylo dohromady mnohem, mnohem víc. 

Takže tady je několik věcí, které jsem po cestě objevila, nastudovala a chci říct do světa, protože možná někomu pomůžou, a protože já je měla problém najít.

Jedeme v tom všichni společně

Mít vši neznamená, že ten kdo je má, je špína, nebo že děti nemyje. To, že se tím někdo nakazí, nevypovídá vůbec nic o tom, jaký ten člověk je. Mnohem víc o něm vypovídá, jak na ně reaguje a jestli to řeší nebo neřeší. Mít vši totiž znamená jen a pouze to, že jsme se my nebo dítě setkalo s parazitem a teď se s ním snažíme vypořádat. Vůbec nic jiného to neznamená.

Považuji za slušnost, když vši zjistím, zavolat všem rodičům, jejichž děti byli v kontaktu s mými dětmi. Stejně tak jsem ráda, když to někdo nahlásí do školy a já tu informaci ze školy dostanu. Nebo když mi někdo zavolá, že zrovna vši zjistili.  Jak jinak bych mohla dát zase pozor nebo to zarazit ve včasném stadiu?

Tohle je potřeba si uvědomit, že v tom jedeme spolu a komunikace je základ.  Přes to, že mě to štve. Přes to, že bych se tím nejradši nezabývala, a žádné vši neřešila. Nemůžu se přece zlobit na někoho, kdo mi to řekl, abych se s tím poprat mohla. Mějme tohle všechno prosím na paměti.

Protože jsem zažila, že jsou na sebe rodiče navzájem nazlobení. Zažila jsem i to, že na mě někdo ječel kvůli tomu, že jsem zavolala, že jsem dětem našla vši. Ale víte co? Nikomu to nepomůže. Je to stejné jako se zlobit na někoho, že mezi lidmi lítá rýma. Líta. A vši jsou. Prostě to tak na tom světě je.

Ve škole jsou ty vši zase

To si také potřebujeme ujasnit. Nejsou tam zase. Jsou tam prostě pořád. To, že paní učitelka pošle mail nebo vyvěsí na nástěnku po nějakém období, není způsobené tím, že by tam po ten interval vši nebyly. Ale tím, že jí to opět někdo nahlásil. Protože když nakouknete dál, do životního cyklu vši, zjistíte, jak moc je jednoduché něco přehlédnout nebo opět chytit.

 

Životní cyklus vši 

Veš má 3 stádia vývoje. Ne dvě, které obvykle hledáme, ale tři.

První je vajíčko – hnida. Malá bublinka nalepená na vlasu. Bez vlasu nepřežije. Vlas jí zajišťuje výživu. Takže jakmile ji vyčešeme, dřív nebo později umře. Oproti lupům a kouskům kůže ji poznáme tak, že nejde z vlasu sundat hladce, musíme ji stáhnout nehty. Při položení na bílý papír je tmavá a když na ní přitlačíme nehtem naplocho, lupne. Pokud už se z ní vešky vylíhly, jeví se hnida ve vlasech jako bílá a je neškodná, i kdyby tam zůstala. Veš klade hnidy u hlavy. Takže čím dál od hlavy jsou, tím déle je v hlavičce nákaza. 

Když se hnidy vylíhnou, jsou z nich malé nymfy. Tak malé, že jsou často pouhým okem neviditelné. Nákaza v tomto stádiu je proto špatně zjistitelná. Nymfy se sice nedokáží ještě množit, ale už ale koušou. Pokud jich není moc, tak občasné zasvědění snadno přejdeme a vůbec si nevšimneme, že se něco děje. 

Z nymf se během pár dnů stanou ale dospělci, kteří už se množit dokáží. A koušou samozřejmě také. Každé toto stádium trvá tak 8-10 dnů. Jedna veška žije asi měsíc a za ten měsíc dokáže naklást tak 50 vajíček. Pokud se nám tahle jedna ubydlí v hlavě, tak si jde snadno spočítate, že za měsíc máme kompletně zavšiveno. 

Informace, které nám pomohou zabránit šíření

• Pravděpodobnost, že když je nakažen jeden člen domácnosti, ostatní to nemají, je malá. Nevím, jak s vámi, ale se mnou se děti chodí tulit, lezou mi do postele, občas si vystřídáme hřebeny nebo gumičky. Prostě nejsme doma izolované jednotky a s tím je potřeba počítat rovnou. 
• Pokud dítě odvšivíte a necháte mu to stejné tričko nebo mikinu, okamžitě můžete mít nákazu zpátky.
• Wikipedie uvádí, že veš vydrží žít bez hostitele 18 hodin, pak umírá. Bohužel zprávy, které ze vší kliniky mám, jsou, že i tohle už může být mnohem delší. My tedy sázíme na 5-6 dnů, během kterých vám řeknu, co dělat. 
• Veš můžete chytit nejen z čepice. Můžete ji chytit v MHD, v bazénu, nebo třeba u kadeřníka. (Teď aniž bych útočila na kadeřnice. Nákaza nemusí být viditelná zkrátka).
• Veš umí plavat i docela dlouho. Rozhodně si v bazénu pár hodin poplave než se usadí na novou hlavinku.
• Veš naopak neumí ani lítat ani skákat ani lézt v textilu. Stavba jejího těla neumožňuje pohyb v látce, zasekne se tam. Takže představy, jak vši přeskakují z hlavy na hlavu nebo jak přelézají z čepice na čepici ve školní šatně jsou hloupost, to nejde.
• Dostane se z hlavy na hlavu tak, že třeba spadne do bundy, někdo jiný se o bundu opře při obouvání a je hotovo. Vlasu už se chytit dokáže a přemístí se na novou hlavu.
• Praní na nižší teploty než na 60 stupňů nefunguje. Je jí to fuk. A zrovna spoustu těch věcí, kterých se to týká, na 60 prostě vyprat nelze. Na 30 nebo na 40 jí akorát uděláte matějskou pouť než se na vás zase s radostí přilepí.
• Veš nemá ráda velké teplo a sucho. Nabízelo by se fénování, ale před fénem bohužel stihne utéct.

 

Tipy, co dělat doma pro zlikvidování nákazy

Nebudu nikomu radit, čím ošetřit hlavičku. Každý, kdo se mi snažil poradit, měl své osvědčené tipy, co mu fungují, ať tedy prosím každý vsadí na co uzná za vhodné.. Já jsem žádným z nich nedokázala zajistit trvalý výsledek. Já už se při nákaze rovnou vydávám na zmíněnou vší kliniku. A článků, které radí čím umýt hlavu a jaký použít všiváček, je dost. Tady spíš  

• Po odvšivení okamžitě převléknout do čistého, nezůstávat ve stejném oblečení (od pasu nahoru nejspíš stačí).
• Všechno, s čím mohly přijít do styku vlásky, a nejde vyprat na 60 stupňů, nacpat do igelitových pytlů. Dáváme tam i kartáče, gumičky, plyšáky z postele, polštáře. Tam to zůstane stát alespoň 5 dnů. Necháváme si venku hřeben, který lze po každém použití opláchnout. Gumičky kupuji vždy nové.
• Povlečení, ručníky, oblečení, které lze, vyprat na 60 stupňů.
• Protože oblečení běžně peru na 40, zajistím, aby si děti oblékly jen to, co leží déle než těch 5 dnů. Naštěstí je takového oblečení díky setrvalé hromadě na žehlení dost a dost.
• Vysát a vytřít okolo postele.
• Otřít otíratelné plochy, které mohly přijít do styku s vlásky. Například opěradla u židlí.
• Pokud jsou opěradla čalouněná, je potřeba je přehodit igelitkami, povlaky, dekami, čímkoliv, co nebylo 5 dnů vystavené kontaktu s vlasy. Je potřeba myslet i na opěradla v autě.

 

Tipy pro vyhnutí se nákaze

A pokud už zlikvidováno máme, pár tipů pro to, abychom se opětované nákaze vyhnuli.

Je potřeba instruovat dítě, aby si nevyměňovalo s kamarádkami čepici, sponky, čelenky. Já vím, že je to prima hra, ale pokud vši ve škole úřadují, tak dost nebezpečná.

Svazovat vlasy nahoru do drdolu. Do školy, do MHD, do kina. Já vím, že ani to není 100%, ale je potřeba minimalizovat kontakt vlasů s bundami, sedačkami, apod. Když se rozhlížím ve vlaku po dámách s dlouhými vlasy opřenými o čalouněné sedačky, jímá mě hrůza. Neříkám, že zrovna ony mají vši. A nebo už možná ano, vždyť jsem psala, že je snadné si toho zprvu nevšimnout. Ale sedačky v MHD jsou v neustálém provozu. Nikdo neví, kdo tam seděl v průběhu toho dne před vámi natož předchozích 5 dnů. To nemusel být bezdomovec, stačila čistá a načančaná holčička, co zrovna jela ze školy přece. Do bazénu nejlépe v čepici.

 

Vím, že to všechno nejde uhlídat. Člověk by vůbec nežil, jen hlídal, čím se kde nakazí. Ale možná nějaký kousek zlepšení to přinést může. A v tom zbytku? Prostě se musí počítat, že tady s námi na planetě bydlí i tenhle druh. A nekazit si kvůli tomu vztahy ani náladu. 🙂