Jak motivovat dítě k domácím pracím

Pokud jde o domácí práce, bývá to s dětmi někdy boj, který mě a určitě ani vás, nebaví. Aby vše probíhalo bez boje, neznamená to ustoupit, nechat si všechno líbit a udělat všechno sama, znamená to k věcem přistoupit jinak a já vám chci říct, jak to jde udělat. 
Když jsem tvořila domácí tabuli Family Flow, všechna tahle moje zjištění se na ní odrazila. A právě i ten způsob motivace. Tabule totiž nepoužívá žádné odměny, smajlíky, mračouny, žádné body, nic takového. Není to proto, že bych na to zapomněla, je to úplně schválně.

 

Vnější motivace
Vnější motivace je vše, co přichází z vnějšku osobnosti. Někdo prostě ohodnotí, jestli je naše chování vhodné a podle toho nám přidělí trest, odměnu, body, cokoliv dalšího. Už se díkybohu celkem ví, že není dobré jít cestou trestání dítěte. Odměny jsou sice příjemnější záležitostí, ale svým působením jsou vlastně jedno a totéž, co trest. Přidělením odměny také říkáme dítěti, že jeho chování je správné a něco mu za to dáme. Tenhle způsob motivace má mnoho slabin a jen jedinou výhodu. Ta výhoda spočívá v tom, že krátkodobě, okamžitě, párkrát, to nejspíš zabere rychle. Nejspíš to zajistí i rychle vyhranou bitvu. Nevýhod je ovšem mnohem víc a ty způsobí, že i přes vyhranou bitvu, ve válce nejspíš prohrajeme na celé čáře. Odměny jsou totiž návykové. Ne jen v tom smyslu, že se dítě tu hru naučí ale zejména v tom smyslu, že je potřeba zvyšovat jejich příděl, aby ta hra fungovala. A pokud nezvýšíme příděl, zjistíme, že nakonec musíme tlačit na pilu i jinými způsoby. Zodpovědnost za práci pak stejně nese rodič a dítě tlačí k poslušnosti. 
Zbytečně.
Pro mě osobně je ještě velmi významné to, jaký “vklad” tím dávám dítěti do budoucna. Říkám mu tím vlastně, že například zamést je potřeba proto, aby mu za to někdo zaplatil. Jako vážně? A když mu za to nikdo nic nedá, tak to potřeba není? 
To je pár důvodů, proč motivaci vnější shledávám jako naprosto nevhodnou a rozhodla jsem se raději vydat cestou vnitřní motivace.

Vnitřní motivace
Vnitřní motivace je to, co nás žene opravdu zevnitř, z hloubi srdce. Udělat, co považujeme za nutné a za správné. Bez ohledu na to, co nám za to kdo dá. Je to přirozený lidský princip a děti na něm fungují odmalička. Nikdo je nemusí “uplácet”, aby začaly chodit, mluvit, stavět kostky, prostě vědí, že se to musí naučit, aby se nám podobaly. Aby obstály ve světě, stejně jako my, dospělí, jejich vzory. Snaží se k zbláznění, aniž by za to něco dostaly. Věřím, a děti mé i cizí mě o tom neustále přesvědčují, že podílet se na provozu společného prostoru je smysluplné. Protože kam zatím naše domácí tabule vkročila, tam funguje naprosto zázračně. Domácí tabule pracuje na principech vnitřní motivace schválně. K ní přiložený “návod” zajišťuje správné využití těchto přirozených principů i tipy na odstranění toho, co by mohlo téhle vnitřní motivaci bránit.

 

Vyrobila jsem nejdřív hlavně pro svou rodinu pomůcku, která pracuje s vnitřní motivací dětí a tím u nás nastal klid ohledně dohadování nad domácími pracemi. Více o domácí tabuli TADY.