Jak jsme trénovali “L”

Přišla doba, kdy jsem si říkala, že když je našemu Prokopovi 5, už by mohl říkat některá písmenka, která ještě neříkal. Například L. Jasně, mohla jsem to nechat plynout. A u Klárky se mi vyplatilo nechat to plynout a naučila se všechna písmenka sama. Ale každé dítě je jiné a aby pak zjistil, že je ve třetí třídě a šišlá, byl by to handicap pro něj. Tak jsem se rozhodla, že s tím trošku něco udělat zkusíme. Ne silou, ale prostě tomu věnovat trošku pozornosti.

Zjistili jsme velmi rychle, že on “L” vlastně umí. Když jsem ho pobídla: “Řekni L”, vyslovil krásné čislé “L”. Už dlouho předtím. Jenže se ho nenaučil zařazovat do řeči, při mluvení ho nepoužíval.

Naše paní učitelka – logopedka mi navrhla, abych si s ním domluvila gesto, které na něj udělám, aby si uvědomil, že L neřekl, aniž bych ho musela přerušovat v řeči. Ona s ním tímto způsobem ve škole pracovala a jí to fungovalo. Takže i to může být způsob. Ale když jsem to zkusila já, vždycky se zasekl a zapomněl, co chtěl vlastně říct, protože se snažil o L. Takže pro nás dva dohromady to cesta nebyla.

A protože mám radši, když se děti učí ve hře než drilem, šlo jen o to hrát ty správné hry. Slovní fotbal jsem vyhodnotila, že na to není příliš vhodný. Takže jsme hráli “Přijela lodička do přístavu”. Pokud tuto hru neznáte, hraje se tak, že na střídačku vždycky jeden řekne “Přijela lodička do přístavu a přivezla písmenko…. “ (v tomto případě často L). A pak se na střídačku říkají všechna slova, která vás napadnou začínající na toto písmenko. Když dojdou nápady, opět se řekne “Přijela lodička do přístavu a přivezla (jiné písmenko)”. U toho jsem mohla klidně třeba mýt nádobí nebo vařit a Prokop seděl u mě a střílel slova. Další, co ho moc bavilo, tak byla hra, která ani nemá jméno. Prostě jsme vymýšleli věty, kde bylo co nejvíc L. Ale aby to byla ta pravá švanda, tak je potřeba vymyslet co největší nesmysl. Třeba “Lívanec letí letadlem.” Tím, že se u toho nasměje, baví ho to, není problém, aby písmenko trénoval. A pak jsme ještě našli karty. Jmenují se Logolero a jsou přesně pro tenhle účel. Prostě spolu hrajete karty, které mají správně vybrané obrázky pro trénování L, R nebo Ř. A princip hry je takový, že když se hodí karta, je potřeba říci slovo, co má ten druhý hledat. Takže zase… trénuje se a ještě je u toho zábava.

A výsledek? Podle očekávání. Prokop umí a používá L a skoro si ani nevšiml, že jsme to trénovali. Tedy všiml samozřejmě a věděl, že se to učí, ale nebránil se a sám si o trénink říkal. Ideální stav pro nás oba. 🙂

Logolero i jiné užitečné hry najdete v našem obchůdku Malý VELKÝ svět