Hurá prázdniny

Protože už mám jedno dítko školou povinné, nedá mi to nezamyslet se nad koncem školního roku. Stála jsem dnes u školy a čekala na dcerku až vyběhne s vysvědčením. Pochopitelně s davem ostatních rodičů. Viděla jsem rozesmáté tváře prvňáčků, kteří šťastně mávali papírem. Slyšela jsem rozhovory, které vedli s rodiči. Slyšela jsem i rodiče, kteří valem slibovali odměny za dosažené známky. A celý den mi to všechno vrtá hlavou. Už od dob, kdy jsem školu navštěvovala, se mi celý ten systém nezdá v pořádku. Ale až teď, když ho vidím jako rodič, začínám být schopná pojmenovat, co se mi vlastně nezdá.

Je vysvědčení a známkování pro děti opravdu dobrou motivací k učení?

Děti dokázaly, že něco vydržely, dostaly za to ohodnocení v podobě známek. Za to, že je někdo jiný (ne ony samy) ohodnotil, dostaly od rodičů odměnu. A všichni se těší na to, že teď už nic nemusí, dva měsíce nemusí ani dělat úkoly, ani se učit nemusí zkrátka nic. Také většina dětí velkou část znalostí zapomene a v září budou začínat úplně znovu, s prázdnou hlavou. (Tohle tvrzení by Vám potvrdila většina učitelů.) Tímhle systémem myslím dětem sdělujeme, že učení se MUSÍ, protože to někdo řekl. Dělám to jen proto, že to definovala nějaká vnější autorita. A za to, že jsem to vydržel, dostanu zmrzlinu a můžu se na všechno vykašlat. Jinými slovy říkáme, že je to jakési nutné zlo. Slyšela jsem tam mnohokrát otázku: “Co jsi dostal? Co máš za známky?” Rozumím těm rodičům, je to mnoho let zajetý systém. Zažili jsme ho také a zkrátka v něm pokračujeme. Zajímalo by mě, zda se někdo z těch rodičů zeptal sám sebe, co je cílem vzdělání? Co je cílem školy? Nebo ještě lépe… Co by si přáli pro své děti? Jaké dojmy ze školy a jaký život?

Já bych si moc přála, aby mé děti měly šťastný život. Aby dělaly práci, která je baví. Aby je bavil celý život a dokázaly si ho užívat. A jedna z důležitých věcí k tomu, aby takový život žily, je vzdělání. Zcela rozhodně. Nezpochybňuji vůbec váhu vzdělání, vím, jak je důležité. Tímhle článkem chci jen vzbudit otázky a možná zpochybnit celý současný školní systém.

Školní systém ničí přirozenou touhu po poznávání

Učení člověka provází celý život a je to dobře. Objevování principů světa je posláním dítěte od narození. Už prvním pohledem se učí a objevuje. Je to vzrušující cesta plná tajemství, která může rozkrýt, když bude chtít. Každý den může objevit něco nového, život je jedno veliké dobrodružství. Vzpomínáte na to? A pak je posadíme do školní lavice a propracovaným systémem cukru a biče je nutíme se učit. Za to jim ještě dáváme odměny, aby náležitě pochopily, že to učení je vlastně špatné, když se za to musí odměňovat. Zničíme v nich touhu po poznávání. Udělají jen to, co je nutné. Za co bude odměna. Protože proč bych dělal něco jiného, když z toho nic nekouká?

A proto jsem se rozhodla, že ignoruji prázdniny. Ráda svým dětem koupím zmrzlinu jindy. Nebo bych jim ji klidně koupila i dneska, když by na to přišlo. Ale ne ZA vysvědčení. Prostě jen tak. Dál se učíme, prostě protože nás to baví. Dál si spolu čteme, protože je to hezky strávený čas. Dál si píšeme dopisy a příběhy. Dál počítáme příklady, protože Klárka chce prodávat své výrobky a ví, že kvůli tomu potřebuje umět počítat. Klárka chodila do školy 3 měsíce a zhasla. Potom se začala se mnou učit doma. A já si teď, po dalším půl roce uvědomila, že zase svítí. Svítí štěstím dítěte a to i když se vzdělává. Budu jim všem třem přát, aby si ten objevitelský pohled na svět udržely co nejdéle.

Vpravo si můžete zdarma stáhnout 14 bodů k tomu, jak vychovat šťastné dítě a přitom zůstat v pohodě.