Péče o miminko
Tříměsíční kolika je hloupost
Tříměsíční kolika je hloupost
Když se Vám narodí nové miminko, považuje se obecně za normální, že hodně pláče. Když s ním dojdete k lékaři, řekne Vám nejspíš, že se jedná o tak zvanou tříměsíční koliku a že je to spojené s trávením. Většinou se projevuje vytrvalým pláčem zejména ve večerních hodinách.Faktem ovšem je, že nikdo, ani lékař neví, proč miminko pláče. Důvod tříměsíční koliky je prostě obtížné vypátrat, protože to miminko neřekne, co ho trápí.
Také mi připadají matoucí zprávy od některých „přírodních“ národů, kde, světe div se, miminka tříměsíční kolikou netrpí. Jsme opravdu tak jiní jen proto, že máme jinou barvu kůže? A vymyslela příroda jen pro lidský druh takové mateřské mléko, aby si mláďata musela pracně tři měsíce navykat na jeho trávení za bolestí, které je dovádí k pláči? To mi připadá krajně nepravděpodobné.
Dlouho jsem tedy přemýšlela nad tím, co to vlastně může být, kde se vlastně bere ta tříměsíční kolika. A myšlenek mám hned několik, ačkoliv stejně jako lékaři, žádnou z nich nemám a nejspíš nebudu mít nikdy potvrzenou. Já to jen přiznám. 🙂
Může se jednat skutečně o trávení mateřského mléka. Pak je ale nasnadě se zeptat, proč má naše „civilizované“ mateřské mléko jiné složení než u těch přírodních národů, když tam s ním miminka problémy nemají. Pak by odpověď ležela ve stravě kojící maminky, eventuálně v některých přídatných látkách, které se do mateřského mléka mohou dostat. Nebo možná v tom, že se snažíme regulovat kojení z hlediska času a miminko tím pádem nemá všechno, co potřebuje.
Nebo se také může jednat o psychický stres miminka, které již prostě navečer nedokáže snášet a potřebuje jej vypustit ven formou pláče. Tento stres může být způsobený třeba našimi civilizovaně bezpečnými, nicméně traumatizujícími porody. Nebo může být způsoben tím, že se snažíme miminko odkládat do postýlky, do kočárku, do dětského pokojíčku. Prostě je odloučené od maminky či jiné blízké osoby. Večer už je toho zkrátka moc, tak začne volat o pomoc. Nebo je pro něj možná nepřirozená poloha vleže na zádech, která se teď tak často užívá. V bříšku bylo stočené do klubíčka a neustále se houpalo u maminky v teple. Teď ho najednou nikdo nehřeje, nehoupe a ještě mu gravitace chtě nechtě rovná páteř do pravítka. Nebo ten stres může vycházet z toho, že když je odložené, nic nevidí, tedy nic moc zajímavého. A už se to prostě večer nedá vydržet.
A další NEBO, které se předává z generace na generaci. Je skutečně jeho maminka tak vyrovnaná, klidná a spokojená se svým životem, aby do něj dokázala přijmout dalšího človíčka a dál svůj život žila? Odstrčíme matku z jejího dosavadního života na „mateřskou dovolenou“ a čekáme, že bude v pohodě, protože se bude starat o miminko. Její dosavadní život se obrátí naruby, najednou se má soustředit na jednu malou věcičku a nic jiného na práci nemá. Většinou nevídá své přátele a nežije svůj život. Ten malý človíček to ale cítí, on nechce být středem mámina života. Jak by se pak mohl rozvíjet? On chce být na okraji jejího života a být u toho s ní. Jen ona ho může naučit jak správně žít život. Pokud ho nežije, principem zrcadla přenáší svou nejistotu na miminko. A miminko zrcadlí svou nejistotu opět pláčem.
Teď jsem předložila hromadu variant, čím mohou být způsobené večerní pláče. Nejsem ani lékař ani fyzioterapeut ani jiný „odborník“. A i kdybych jím byla, nedovolila bych si ani jedinou z variant označit za jedinou pravdivou, čistě z důvodu své pokory k životu. Já zkrátka nemohu vědět proč to tak je. Jediné, k čemu mě však mé myšlenky dovedly a tím jsem si naprosto jistá, že diagnóza tříměsíční kolika je hloupost. Je to jen jakési vžité pojmenování pro soubor příznaků, se kterými si nikdo neví rady.
Nicméně miminkům lze trochu pomoci v jejich trápení, ať je způsobené čímkoliv. A tím pomoci i sobě, protože ruku na srdce, kdo dokáže být v pohodě a spokojený, když mu dítě pořád pláče? Já to tedy nedokážu.
Vpravo si můžete zdarma stáhnout 14 bodů k tomu, jak vychovat šťastné dítě a přitom zůstat v pohodě.
A pokud Vám miminko pláče a Vy nevíte, co s ním, zkuste se podívat na živé vysílání Nevýchovy na toto téma. Více informací najdete tady.
Dobrý den Petro,
Před porodem jsem cetla princip kontinua a byla jsem přesvědčena, že moje miminko plakat nebude. Mela jsem ho stále u sebe, spalo mi na prsou pres den, v noci vedle me v posteli. Stejne vecer plakalo. Bolelo ji brisko zcela jiste, netrpelo na prdiky, ale kdy si po 3/4 hodine krkla a vyzvracela se, došlo k velike uleve. Byla jsem z toho zdrcena. Kde dělám chybu?
Snazim se zit svuj zivot, ani pred porodem jsem se rozhodne neprepracovavala, spis se flakala (studentský zivot, pak prace na pul uvazku). Stykam se hodne s lidmi, i v sestinedeli jsme furt nekam chodili, lidi chodili k nam (asi diky tomu je dcera hodne společenská), pri domácích pracech ji mam v satku. Ale samozrejme je spousta casu, kdy venuju pozornost jen ji, ale vidim, ze si to uziva. Hodne si povidame.
Prislo mi, ze delam vsechno spravne, nebo alespon nejlip, co jsem schopna udelat. Jak muze byt dnes v tomto nastaveni spolecnosti miminko na okraji zivota matky?
Osobně si myslim, ze je to i v osobnim nastaveni matky, její vyrovnanosti a pohode a dále v usporadani rodiny, kdy nemame s detmi zkušenosti, vše se ucime az s nasim vlastnim a jsme i toho znacne nejisti. Ja sama casto nevim, co si pocit, kazdy den se ucim o nasi spolecne komunikaci a potrebach miminka (a to jsem byla 5 let chůva, i když ne miminek, tak jsem se se spoustou setkala a nebyla to pro mne uplne nova a vec).
Vzdy, kdyz dcera brečela byla jsem zoufala, pochybovala o sobe, byla jsem nastvana, ve velken napeti, to zřejmě placi vůbec nepomohlo, ale jak to ovladnout?
Zkrátka, jde vůbec v dnešní spolecnosti přistupovat k diteti s takovou samozrejmosti a lehkostí jako to dokazi prirodni narody? Jde, aby miminko bylo na okraji mamineho zivota? Jde davat miminku takovou lasku a jistotu, jakou potrebuje, kdyz nam samotnym se ji nedostávalo?
Srdečne pozdravujem. Rada by som reagovala na tento článok so slovami, že ak by to bola pravda, neprešli by sme si tý, čím sme prechádzali. Podobné slová “pomôžu” možno mamkám, ktoré amli to šťastie a ich bábätko takto netrpelo. Mamky, ktoré s dieťatkom prežili tieto chvíle to len zbytočne zneistí o sebe samej, či dovedie k sebaobvinovaniu (ako všetko ostatné, čo od pôrodu bolo, pretože oklie je nastavené: každý chce tomu dieťaťu to najlepšie, len tá matka to kazí). S dcérkou sme si svoje prežili a poviem vám, bola som s ňou toľko, koľko potrebovala. Prvé mesiace som si neumývala ani zuby (áno fuj, ale ked na vás dieťa zaspí, neriešíte takéto “drobnosti”). Malá nie len že spala s nami, ona spala na mne. Mala neustále vyhrievané bruško mojím telom, cítila tlkot môjho srdca. Nosila som ju v šatke, prsník mala stále pre jej pusinku. Skoro celý deň som bola hore bez, aby sme boli koža na kožu. Laktačná poradkyňa bola u nás častou návštevou, aj to viac menej na moje ukľudnenie a uistenie, že robím všetko. Pre istotu sme zvyšovali tok mlieka, neskôr skúšali hocaké kvapky. Detská pediatrička k plaču povedala, že toto nie je plač od hladu, od toho, že malej niečo chýba a podobne, že tak srdcervúci plač od bolesti ešte nepočula. Boli sme aj na gastre. Viete, každá matka by urobila pre svoje dieťa čokoľvek, len aby mu pomohla. Prečítať si však, že v skutočnosti tento problém neexistuje… Viete, ani moja mamka koliky nepoznala. Vychovala 4 deti. Ani svokrovci to nikdy nezažili. Takže aj v o tom, že v iných krajinách tento problém nieje, pochybujem:). Viete, mne už tieto články nič nerobia. Odzačiatku som počúvala svoj inštinkt matky a potvrdilo sa mi, že je to to najsprávnejšie pre moju dcérku. Týmto reagujem nie len na článok, ale na hlavnú myšlienku nesúcu aj niektorými komentármi. A inak, na koliky nám pomohla jedine rektálna rúrka (manžel dával rúrku, ja som ležala pri malej a ponúkala prsník), ktorá na nejaký čas bruško uvolnila. No a vďaka tomu, čo sme spolu prežili, kakáme asi od 4mesiaca do nádoby, nie do plienky.
Mamkám, ktorých dieťatká trpia: nebojte sa, detičky si budú pamätať na vašu blízkosť a lásku. nie na tú bolesť.
To, čo som napísala vám ponúkam ako prúd svojich myšlienok.