Svoboda je svoboda, ale bez hranic to nejde

Family Flow / Blog / Svoboda je svoboda, ale bez hranic to nejde

Svoboda je svoboda, ale bez hranic to nejde

Pixmac000080489315Stalo se módou poskytovat dětem neomezenou svobodu. Bohužel. Pokud dítě žije pod vlivem autority a musí poslouchat na slovo jen proto, že rodič řekl, rozhodně to není ideální. Ale dnes je velmi často vidět právě pravý opak. Někteří rodiče pod vlivem své svobodné výchovy jsou ochotni dovolit dětem naprosto cokoliv. Já souhlasím s tím, že děti potřebují volnost a svobodu. Já souhlasím s tím, že je lepší autorita přirozená než autorita definovaná. Ale bez hranic to prostě nejde, to bychom se tady nakonec pobili.

V Konceptu kontinua je o hranicích jen jedna krátká zmínka. Je tam v souvislosti s vylučováním. Zkrátka pokud dítě vykoná svou potřebu v chýši, tedy na místě, kde se to normálně nedělá, je ostře vykázáno ven. To je totiž ta hranice a přes tu nejede vlak. Neznamená to snižovat hodnotu dítěte a shazovat ho za to, že něco udělalo špatně. Ale hranice musí být vytyčená a to důrazně.

My žijeme v jiných podmínkách, hranic je v našem světě více, ale děti je musí znát a musí je respektovat. Jen tak se budou moci normálně zařadit do společnosti. Svoboda bez hranic prostě neexistuje. To bych mohla omlouvat zloděje, že mi vlezl do domu a něco si vzal. No co, však je to jeho svoboda. Já třeba svým dětem nedovoluji, aby šplhali po plotech, když jdeme na procházku. Zkrátka proto, že mi taky není příjemné, kdyby někdo šplhal po našem. Nemluvě o tom, že je za ním pes. J Nebo hlídám, jestli při cestě v autobuse neokopávají spolucestující. Vždyť já taky nechci být okopaná, zvlášť pokud třeba jedu na nějakou důležitou schůzku. Odmávnutí vedle sedící maminky, že je to přece jenom dítě, nic totiž nezmění na tom, že já dojedu na schůzku špinavá, to, že to bylo jen dítě, už nikomu nevysvětlím.

Je samozřejmě důležité, jak tu hranici vymezím. Snažím se jí vysvětlit (to neznamená diskutovat), ale důležité je, že je vymezená a je vymezená pevně. Pokud je to něco, například to okopávání, tak to je věc, kde nepřísluší žádná diskuse. Takové je zkrátka slušné chování a člen naší společnosti se musí orientovat i v tom, jaké že to slušné chování je. Ještě ale musím odstínit ty věci, které dospělí sice zpravidla nedělají, ale které nikoho neomezují, neurážejí nebo neubližují, ale jejichž dodržování by děti zase příliš sešněrovalo. Třeba…. Když dítěti v restauraci nejde sníst něco příborem a chytne si to rukou nebo si někde v rámci hry sedne na zem. To jsou věci, ze kterých se podle mě nestřílí. Pračka to vypere a nic jiného se celkem nestalo.

Ale co se chování vůči ostatním lidem a jejich majetkům týká, obávám se, že platí stejné pravidlo pro děti jako pro dospělé. Zkrátka moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda někoho jiného.

Vpravo si můžete zdarma stáhnout 14 bodů k tomu, jak vychovat šťastné dítě a přitom zůstat v pohodě.

Na dalším online semináři, na který se můžete registrovat ZDE, zjistíte, jaké jsou nejčastější chyby rodičů při stanovování hranic dětem, a tedy i to, jak se jich vyvarovat. Ale teorie je pěkná věc a praxe se často liší. Proto bude seminář hlavně praktický, spíš to bude takový workshop. Část budu povídat a hlavní část budeme věnovat Vašim dotazům.

 

Jak se zbavit pocitu viny?

“Dítě si ublížilo – je to moje vina!” “Přítel mě opustil – je to moje vina!” “Projekt se nepovedl – je to moje vina!”

Zlobivé dítě neexistuje

Zkušenostmi jsem dospěla k názoru, že zlobivé dítě skutečně neexistuje!

Nebreč, to nebolí

Co dělat s tím, když si dítě ublíží? Jak správně reagovat?

Napsat komentář