To dítě si dělá, co chce. Vůbec mě nerespektuje. Už ho nezvládám. Vzteká se, když nedostane, co chce. To rodičovství je o moc horší, než jsem si představovala.
Znáte to? Máte také podobné pocity? Pojďte si popovídat, jak to změnit. Pojmenujeme, co všechno souvisí jak s hranicemi, tak se vztekem. Naučíme se, jak s jednotlivými situacemi zacházet tak, abychom je zvládali lépe – a hlavně aby byl výsledný efekt dlouhodobý.
Budeme se bavit o:
- hranicích,
- vzteku,
- komunikaci,
- odměnách,
- trestech,
- motivaci,
- strachu
- a ještě mnohém dalším.
Hranice a vztek spolu souvisejí. Hněv či vztek může signalizovat, že se někdo snaží nabourat mé hranice. Vztek u druhého může vzniknout, když ze svých hranic neustoupím, přestože on chce. Děti se mnohdy vztekají, když cítí nepevnost či absenci mých hranic a potřebují, aby tam hranice byly. Aby se měly o co opřít.
Rozhodně je proto potřeba vidět vše v širším kontextu.
Vzteku se úplně zabránit nedá. Je to emoce jako každá jiná. Období vzdoru ale nemusí být jen etapou, kterou musíte s vypětím sil přežít. Vůbec ne. Jde z něj udělat krátké období s mnoha užitečnými lekcemi pro dítě i pro vás.
Nastavení hranic je jedním ze základních stavebních prvků spokojeného rodičovství.
Pokud dítě hranice porušuje nebo se nadměrně vzteká, je pravděpodobně někde chyba. Dítě ji neodstraní, to může udělat jen a jen rodič. Pojďme se o to spolu pokusit.
