Přirozená hygiena kojenců

Family Flow / Blog / Přirozená hygiena kojenců

Rok 2009 – článek, který vyšel v časopisu Betynka

Co to znamená přirozená hygiena kojenců?

Přirozená hygiena kojenců je pravděpodobně nejstarší způsob péče o miminko a jeho vylučování. Název v angličtině je DiaperFree Communication Method, v překladu bezplenková komunikační metoda, což jak dále uvidíte, může být název trochu zavádějící. Tuto metodu praktikují například v Indii, v Africe, ale třeba i indiáni nebo australští domorodci.

Miminko totiž už odmalička signalizuje své mamince všechny své potřeby. Ne jen hlad nebo žízeň, ale právě i potřebu vylučovat. My jsme však již dávno odtržení od přírody a neumíme již tak intuitivně reagovat, musíme se to znovu učit. Dříve se tradovalo, že kojení je věc zdraví škodlivá a je třeba od něj miminka pokud možno chránit a dávat výživu umělou. Dnes již víme, že kojení je pro dítě prospěšné a potřebné. Výzkumy potvrdili, že příroda to vlastně vymyslela lépe než všichni vědci dohromady. Stejně tak není pravda současné tvrzení, že malé děti neovládají vlastní svěrače. Ovládají je totiž velmi dobře. Jen musíme počkat až to výzkumy potvrdí. Ale abych to vysvětlila. Kdyby miminko neovládalo své svěrače, moč a stolice by odcházely neustále, a ne po dávkách. Miminko pouze neumí vědomě zadržovat, neumí si říct: „Počkám až přijdeme z vycházky, pak se vyčůrám“. Takže vydává signál právě v ten moment, kdy nastane potřeba. U přírodních národů maminka miminko popadne a nechá ho vyčůrat. U nás si obvykle maminka řekne, že je přece přebalené, nakrmené, v teple, nic mu nechybí, tak ho hezky pohladí nebo pochová. Ale miminko má v sobě zabudovaný instinkt a ten mu velí, že do vlastního hnízdečka se nevylučuje. Tak se chvíli kroutí a protestuje a když mu nic jiného nezbývá, vykoná potřebu do plenky. Miminka jsou velmi chápavá, ale instinkt je zase velmi silný. Proto obvykle trvá asi 3 měsíce než miminko pochopí, že pro nás pro lidi oblečení/plena = toaleta a je normální vylučovat do pleny. Stále signalizuje, ale už mu připadá normální používat plenu jako záchod. A časem signály slábnou…

Jak tedy na to?

První otázka, která maminky napadne, je, kdy tedy začít. Z důvodu síly signálů a komfortu miminka já osobně doporučuji co nejdříve. Ale některé maminky dají přednost tomu, aby se nejdříve sžily s miminkem, udělali si svůj nový řád a pak začnou třeba po šestinedělí. Je však vhodné začít právě do 3 nebo 4 měsíců, nejdéle tak do půl roku věku, dokud jsou signály miminka dostatečně silné.

Miminko samozřejmě hned po narození nemůže sedět na nočníku. Proto ho maminka po vydání signálu podrží v klubíčku nad nádobou (nočník, toaleta, umyvadlo) a aby dala miminku jednoznačně najevo, že už může, použije zvuk, například (ččč, ššš, tsss). Nezáleží, který zvuk si rodiče vyberou, je však dobré vybrat takový, se kterým miminko nebude přicházet běžně do styku.

Kromě průvodního zvuku je praktické ukázat miminku nějaký znak. Ten po nás dítě totiž může zopakovat výrazně dříve než umí mluvit a jednoznačně pak dát svou potřebu najevo.

Pokud se začne s praktikováním velmi brzo, pravděpodobnost úspěchu s novorozencem je velmi vysoká. Tento úspěch rodiče povzbudí, potvrdí jim, že miminko skutečně dává potřebu najevo a je to další krůček k zesílení vazby mezi rodiči a miminkem.

Zde je také ale nutné říci, že se přirozená hygiena kojenců výrazně lépe praktikuje s miminkem nošeným než s miminkem v kočárku. A to z jednoho jednoduchého důvodu. Při nošení miminka v šátku nebo v ergonomickém nosítku je komunikační vazba maminka x miminko výrazně silnější a tím pádem jsou signály lépe čitelné. Tento způsob také umožňuje mamince vyhovět miminko téměř „za pochodu“, během svých běžných činností. Nemusí sedět a pozorovat ležící miminko, jestli nevydává signály. Navíc ve čtení signálů je velkým pomocníkem intuice a cílením sledováním se snažíme příliš zapojovat myšlení a buď nám nic nepřipadá jako dost silný signál a nebo naopak všechno. Takže metoda pak paradoxně tak nefunguje.

Kromě signálů se dá spolehnout i na časování. Protože po probuzení potřebuje jít na toaletu i dospělý, miminko tím spíše a tím rychleji. Zpravidla také po kojení nebo některá miminka zprvu přímo při kojení. A je třeba pamatovat na to, že miminka čůrají nejvíce ráno a dopoledne, odpoledne již méně. A v noci a ve spánku je vylučování minimální až žádné.

Ale vrátím se zpět k termínu „bezplenková metoda“. Miminko bez plenky samozřejmě být může, ale nemusí. Může být samozřejmě plně plenkované, pak je potřeba počítat s nějakou prací navíc při svlékání a oblékání pleny. Ale je možné pracovat i s variantou tzv. minimální pleny. Tou může být například složená čtvercová plena nebo vložečka jakákoliv jiná varianta, která se dá rychle vyměnit. Již se dá sehnat i další vybavení, které umožňuje rychlé svléknutí miminka, dokonce i bez nutnosti jeho položení. Například svrchní kalhotky, které jsou přichycené pouze v pase gumou nebo kalhoty s otevřeným rozkrokem (tzv. rychloprdky neboli splitpants). Také jsou praktické malé nočníčky s rozšířeným okrajem (tzv. čínské), jsou skladné i do batůžku, a dají se udržet v sedě mezi stehny, abychom měli volné ruce pro držení miminka v klubíčku. Toto vybavení práci usnadní, ale nezbytné není. Praktické jsou pak ale rozhodně věci rozepínací v rozkroku. Pokud má miminko například jen dupačky rozepínací na ramenou a ještě přes ně svetřík, pravděpodobně se nevydrží nepočůrat.

Náš osobní příběh

Znám několik maminek, které zvládli praktikování i třeba se třemi dětmi. Když to totiž funguje s prvním dítětem, proč by druhé nebo třetí mělo ležet v počůrané plence? V momentě, kdy jsem se přesvědčila, že má dcera vylučuje zcela vědomě, jsem pochopila, že jí tím nabízím pouze ten stejný komfort, který poskytuji sama sobě. Totiž dojít si na toaletu. Proto budu zcela jistě praktikovat přirozenou hygienu i s dalšími dětmi.

S Klárkou jsem přirozenou hygienu začala provozovat už v porodnici. Bylo to legrační, protože jsem téměř nevěděla jak ji chytit nebo jak ji přebalit, ale už první várku smolky se nám podařilo vykakat do umyvadla místo do pleny. Nějakou dobu nám samozřejmě trvalo než jsme se úplně sehrály, ale zlepšení bylo znát skoro každý den. Už asi ve 2 týdnech jsem si všimla, že když ji držím v klubíčku a říkám signál, vidím, že se snaží tlačit, i když se jí zrovna nepodařilo. Pochopila jsem, že i když malá neumí cíleně „zadržet“, umí cíleně uvolnit svěrač. Až později začala trénovat vědomé zádrže. Ve 3 měsících už byla schopná po vydání signálu počkat než jsme přišly ze zahrady, vyndala jsem ji ze šátku a rozbalila, což mohlo být dohromady i několik minut. V necelých 5 měsících jsme měli rekord, 3 dny úplně bez pleny a bez nehody (kromě noci). Pak začala malá lézt, takže už měla trošku jiné starosti, začala se víc soustředit na pohyb a na hry. Vývojové skoky jsou jeden z důvodů, kdy signalizování příliš nefunguje. Ale vše se časem srovná. Od 11 měsíců již bývá doma přes den úplně bez plenky. Máme sice dny, kdy se nedaří, ale máme i poměrně dost dnů, kdy nemáme ani jednu nehodu. I kdyby už to tohle nebylo možné považovat za úspěch, jsem ráda, že jsem jí poskytla ten komfort „být v suchu“. Díky všem faktorům instinktivního rodičovství, mezi které počítám i přirozenou hygienu kojenců, patřila k nejspokojenějším dětem v celém širokém okolí.

Přirozená hygiena kojenců je pravděpodobně nejstarší způsob péče o miminko a jeho vylučování. Název v angličtině je DiaperFree Communication Method, v překladu bezplenková komunikační metoda, což jak dále uvidíte, může být název trochu zavádějící. Tuto metodu praktikují například v Indii, v Africe, ale třeba i indiáni nebo australští domorodci.

Vpravo si můžete zdarma stáhnout 14 bodů k tomu, jak vychovat šťastné dítě a přitom zůstat v pohodě.

V aktuální verzi ebooku Šťastné dítě, spokojený rodič je toho rozepsáno víc. V nové verzi bude ještě víc. A hlavně připomínám, že kdo objedná ebook teď, bude mít v červnu novou verzi úplně zdarma. Takže rovnou teď objednejte ebook ZDE.

Jak se zbavit pocitu viny?

“Dítě si ublížilo – je to moje vina!” “Přítel mě opustil – je to moje vina!” “Projekt se nepovedl – je to moje vina!”

Zlobivé dítě neexistuje

Zkušenostmi jsem dospěla k názoru, že zlobivé dítě skutečně neexistuje!

Nebreč, to nebolí

Co dělat s tím, když si dítě ublíží? Jak správně reagovat?

Napsat komentář