Zaručená prevence dětského vzteku

Family Flow / Blog / Zaručená prevence dětského vzteku

Pixmac000069366109Zaručená prevence dětského vzteku

Znáte ty nepříjemné situace, kdy se dítě vzteká, válí se po zemi, křičí a dožaduje se svého? A Vy potřebujete něco úplně jiného? Mám pro Vás zaručenou radu, jak se o tyhle nepříjemné chvilky “připravit”. Zní to jako kouzlo, že? Tak v tom případě pro Vás mám kouzlo…

Má rada je jednoduchá, vlastně se do dá všechno shrnout do jedné věty.

Tedy:

Když není proti čemu odporovat, je odpor zbytečný.

Teď si asi říkáte, co jsem si to na Vás vymyslela. Vždyť jsou to přece malé děti, a někdo je musí trošku směrovat. Určité věci jsou zkrátka potřeba udělat. S tím naprosto souhlasím, jsou skutečně věci, které je potřeba udělat. Otázka je, co je ta skutečná potřeba a jaká k ní mohou být řešení. Ale abych demonstrovala, jak jsem tu větu myslela, zkusím Vám teď převyprávět naší příhodu s Prokopem (tenkrát čerstvě 4 roky). Bylo to naprosto ukázkové.

Bylo půl sedmé.

: Prokůpku, já jdu koupat Theu, takže si můžeš vlézt do vany s ní a umýt se.

Prokop: Já nechci! (vzteklý tón a už to začalo nabírat grády)

: Co nechceš?

Prokop: Nechci se koupat s Theou!

: Tak v pohodě, tak já jí umyju a můžeš se vykoupat po ní.

Prokop: Já se nechci koupat vůbec! (a utekl do pokojíčku)

Měla jsem samozřejmě na výběr, buď ho násilím svléct a vřískajícího umýt. Ale pak bych z toho byla špatná, stálo by mě to spoustu sil a oba dva spoustu nepohody. A nebo…

V klidu jsem vykoupala Theu. Mezitím se k ní do vany přidala ještě Klárka, takže ta se vykoupala a chystala se do postele. Pak jsem šla teprve za Prokopem do pokojíčku.

Seděl na zemi s hlavou položenou na posteli a fňukal.

: Proč se nechceš umýt?

Prokop: Nevím, prostě se nechci mýt.

: Do postele je ale potřeba jít umytý. Protože ty peřiny jsou čisté a já bych byla ráda, aby to tak zůstalo. Máš špinavé nožičky, lítal jsi celý den venku, takže ty peřiny by se umazaly.

Prokop: Já ale chci, abys je vyprala.

: A to ale nechci já.

Chvíle odmlky.

: Tak něco vymysli. Já netrvám na tom, že musíš jít spát nebo spát v posteli. Ale já už potřebuju mít klid na práci a nechci, aby se umazaly peřiny. Můžeš třeba spát tady na koberci jenom s dekou. Nebo vymysli něco jiného.

Odešla jsem na večeři. Prokop se za chvíli k večeři přidal.

Prokop: Už jsem to vymyslel. Nepůjdu spát vůbec.

: V pořádku. Tak Klárka jde spát, já jdu pracovat. Taťka už chce mít taky klid. Tak si můžeš jít hrát do pokojíčku, my pak půjdeme spát. Tady zhasneme, tak se nelekni. A ty si nech klidně svítit jak potřebuješ. Jenom prosím tě mysli na to, že až budeš chtít jít spát za námi, tak je potřeba být umytý a mít vyčištěné zuby.

Odsouhlasili jsme si tohle řešení. Sama vím, že to řešení je naprosto absurdní, těžko by si vydržel celou noc hrát v pokojíčku. Ale byl tak spokojený, že to vyřešil a nemusí se mýt. A já byla odhodlaná nechat ho to zkusit.

Klárka si po večeři vyčistila zuby a šla spát. A okolo mě najednou profičel Prokop. “Mami, Klárka si jde lehnout. Tak já se musím rychle svléknout a umýt se, abych mohl jít taky.”

Bylo tři čtvrtě na osm, já seděla a psala tento článek a Prokop v největší pohodě ležel umytý, s vyčištěnými zuby v posteli a usínal. A já se přiznám, že jsem měla krásný pocit z toho, že jsme se u toho nepohádali a všechno vyřešili v poklidu. 🙂

Více o tom, jak zacházím s dětmi, abychom byli v pohodě všichni (od miminka až po předškoláka) najdete v knížce Šťastné dítě, spokojený rodič – UKÁZKA ZDARMA ZDE

Na nový seminář “Nastavení hranic a zkrácení období vzdoru” do pražského A-centra se můžete přihlašovat ZDE

Jak se zbavit pocitu viny?

“Dítě si ublížilo – je to moje vina!” “Přítel mě opustil – je to moje vina!” “Projekt se nepovedl – je to moje vina!”

Zlobivé dítě neexistuje

Zkušenostmi jsem dospěla k názoru, že zlobivé dítě skutečně neexistuje!

Nebreč, to nebolí

Co dělat s tím, když si dítě ublíží? Jak správně reagovat?

1 komentář u „Zaručená prevence dětského vzteku“

  1. So 17-mesacnym dietatom taketo dohody tiez nefunguju. Dcerka ani nepocuva co jej vravim. Ci vysvetlujem, ze nieco nesmie robit, lebo si moze ublizit, alebo ze ju rychlo prebalim a potom sa pojdeme hrat. Takych situacii je x. Ona aj rozumie, ale ma svoju predstavu, co chce kedy robit a ine riesenie velmi neakceptuje. A kricat sa mi po nej tiez stale nechce. Aj ked niekedy mam pocit, ze je tak zaujata svojou aktivitou, ze ma vazne nepocuje, proste ignoracia. Cize toto riesenie je super, ale podla mna pre starsie dieta.

Napsat komentář