Kniha Šťastné dítě, spokojený rodič od autorky Petry Janouškové.
Názorů na výchovu dětí je dneska hodně. Ne hodně, mraky. Čert aby se v tom vyznal. A tak, pokud nechci slepě opakovat výchovu svých rodičů (a já jsem nechtěla), nezbývá než si v tom množtví hledat vlastní cestu. Já tu svou sepsala do téhle knížky.
Důvody, proč jsem si tuhle cestu razila, pro mě byly jasné. Mí rodiče udělali mnoho věcí dobře, ale mnoho věcí jsem chtěla jinak. Zdálo se mi famózní, že bych dokázala vychovat dítě šťastné přístupem ke světu i práci, že by bylo zodpovědné za své vlastní konání, že by bylo samostatné tak, aby mi to ubralo práci. Pro tohle všechno. V době, kdy píšu tento text, je nejstaršímu téměř 15 a já můžu s klidným svědomím říct, že se to daří. Že ta cesta byla správně.
Musela jsem si nastudovat a utřídit mnoho různých oborů, ať už se to týkalo miminka nebo komunikace se starším. Naučit se dětem nastavovat zodpovědnost i svěřovat jim tu správnou dávku života na zodpovědnost. To všechno jsem se pokusila sepsat do knížky Šťastné dítě, spokojený rodič. Ta kniha není dogma. Není to jediná správná cesta a já bych si netroufla to tvrdit. Ale podle odezvy dalších rodičů je to knížka, o kterou se jde opřít, že to někdo udělal taky takhle, podle citu a fungovalo to.