Nejčastější “moudra” o výchově dětí

Family Flow / Blog / Nejčastější “moudra” o výchově dětí

Closeup of a sleeping kidKdyž jsem poprvé otěhotněla a když se pak miminko narodilo, zjistila jsem, kolik mám okolo sebe „moudrých lidí“. V podstatě nebyl okolo mě nikdo, kdo by pro mě neměl nějakou radu. Lhostejno, jestli dotyčný děti měl nebo ještě ne, zdálo se, že na tuto problematiku je každý odborník.

Tady je tedy výčet těch, které jsem nejčastěji slyšela. Až si vzpomenu na další, určitě je sem přidám. 🙂 A přidávám svůj názor, co s tím, na který jsem přišla v průběhu zkoumání téhle „přirozené výchovy“ a ověřila v praxi. I na svých dětech, i prostřednictvím maminek na seminářích.

Počkej až (se narodí, začne lézt, začne chodit, začne mluvit, atd.) – neustálé strašení

  • S tímhle nemůžete dělat nic než to pustit jedním uchem tam a druhým hned ven. Nebo to radši nepouštět ani do toho jednoho ucha. Mám výhodu ve své blahosklonně krátké paměti, takže se u mě žádné „počkej až“ neudrželo. A víte, co se stalo? Žádné „počkej až“ nepřišlo. Nějak to zkrátka bude, ale tím, že se budete podle rad ostatních připravovat na nejhorší, si většinou nejhorší zavoláte nebo to tak alespoň budete vidět

Teď se pořádně vyspi, až se narodí, už se rozhodně nevyspíš.

  • Nevěřte, lze všechno zařídit tak, abyste se v pohodě vyspali. O miminku nemusíte v noci ani vědět. Souvisí s dalším bodem.

Dítě patří do pokojíčku, aby mělo ticho a klid. Dítě rozhodně nepatří do postele k rodičům.

  • Pokud vyhovíte svým hormonům, instinktům a volání miminka, to vám zavelí, že dítě do společné postele patří. Vždyť komu z nás není smutno samotnému? A pokud zahrnete do společného spaní i další aspekty kontaktního rodičovství, můžete být ráno vyspaní do růžova. Vy i miminko.

Připrav se, pleny vyjdou hodně draho.

  • Ano, pokud hodláte udržovat děťátko v jednorázových plenách po celé třeba tři roky, rozhodně to draho vyjde. Ale vše lze zařídit různými způsoby i levněji i příjemněji.

Miminko musí ležet na rovném, ale nesmí ležet na bříšku

  • Miminko bylo v bříšku smotané do klubíčka. To je poloha, která je pro něj nejpřirozenější a do které se automaticky smotá, když ho necháte. Proto ležení na zádech, kde musí nožičky držet nahoře silou, pro něj pravděpodobně není úplně nejpohodlnější. Alespoň podle reakcí miminek. Nejpřirozenější je pro něj být smotané a u maminky. Ať si kdo chce, co chce říká.

Nesmíš běžet hned, jak kníkne. Jen ho nech brečet, sílí mu plíce. Přece ho nenecháš, aby tě pláčem vydíralo. Jen ho nech vyřvat, za chvíli to pochopí.

  • Pláč je pouze forma komunikace. Představte si, že byste měli nechat svého partnera plakat až do doby, než pochopí, že je vám to fuk.

Dítě musí poslouchat. Odmlouvat se nesmí. Čím přísnější budeš, tím bude lépe vychované.

  • Ač jsme tak byli vychovaní ve většině my, poslušnost nepovažuji za velké terno. Vystavujete se tím totiž riziku, že vaše poslušné dítě bude poslouchat stále, i v dospělosti. To už ale také může poslouchat někoho jiného než vás a celé se to může obrátit směrem, který jste rozhodně nečekali. Podle mého názoru je lépe naučit dítě to, jak se rozhodnout, co zvážit a jaké mohou být důsledky jeho jednání. Tedy vychovat z něj člověka zodpovědného za své činy, namísto pouze poslušného člověka.

Když dítě nedonutíš něco dělat, nebude dělat nic.

  • Děti jsou přirozeně zvídavé a učit se je jejich potřeba. Dokonce bych řekla potřeba, která převyšuje mnoho jiných potřeb. Pokud má dítě k dispozici podnětné a zajímavé prostředí, kolikrát ho nezajímá ani hlad ani nic jiného.

Dítěti se nesmíš nikdy omlouvat.

  • Dítě je podle mě tvor jako každý jiný, zaslouží si ode mě respekt jako každý jiný. Jaký by byl můj vztah s kamarádkou, kdybych na ní vybouchla, seřvala jí, nic jí nevysvětlila a bez omluvy bych s ní nějakou dobu nemluvila? Pravděpodobně už žádný. Nechci mít se svými dětmi „žádné“ vztahy, chci mít s nimi dobré vztahy.

Když si ublíží, odveď pozornost nebo mu řekni, že to nebolí, tím ho nejlíp uklidníš.

  • Popíráním ani odváděním pozornosti uklidnění nedosáhnete. Dosáhnete pouze toho, že dítě pochopí, že mu nevěříte.

Ať už máte malé miminko nebo větší dítě a s některým s těch mouder bojujete, ať už s okolím nebo pouze ve vlastní hlavě, zkuste to otočit. Pokud miminko teprve čekáte, zkuste se do těch situací vcítit a představit si je v obou variantách. Jak Vám v tom je?

Okolí to můžete buď vysvětlovat (s naprosto různou úspěšnou, ale která se blíží nule) nebo je ze své hlavy vypustit a zkrátka si to udělat po svém.

Vyberte si třeba jen jednu nebo dvě situace, které jsou pro Vás aktuální, a zkuste v té situaci změnit přístup.

A budu ráda, když mi napíšete, zda se něco změnilo nebo zda Vám to v něčem pomohlo. 🙂

S láskou

Petra

Jak se zbavit pocitu viny?

“Dítě si ublížilo – je to moje vina!” “Přítel mě opustil – je to moje vina!” “Projekt se nepovedl – je to moje vina!”

Zlobivé dítě neexistuje

Zkušenostmi jsem dospěla k názoru, že zlobivé dítě skutečně neexistuje!

Nebreč, to nebolí

Co dělat s tím, když si dítě ublíží? Jak správně reagovat?

6 komentářů u „Nejčastější “moudra” o výchově dětí“

  1. Tak to Vám jenom závidím, mám skoro 8mi týdenního chlapečka a řve furt, i když by ho zrovna nic trápit nemělo, spát mi nechce jinde než v šátku a 4 hoďky v noci v postýlce, když jsme to zkusili u sebe v posteli, tak opět pouze řev, krom toho že nechtěl usínat u nás, tak se nenechal ani v leže či po tmě nakojit… Jak se mám vyspat netuším, protože když je v šátku, tak vyžaduje neustálé chození, aby byl v klidu či si trochu pospal… Takže ačkoliv jsem chtěla aby spinkal s námi, aby byl plně kojený, tak nemám nic z toho a většinu času ani radost, protože nevím, co dělat… Hladová (jednak s ním nemám kdy, a když už ho huštá partner, tak většinou nemám ani chuť k jídlu) a nevyspaná po 2 měsíce je brutální kombinace… Jak dlouho to ještě potrvá…

    • Zdravim, nebojte to prejde a ani si na to nevzpomenete. Ja jsem male davala (i sobe) caj ze semen kmin, anyz a fenykl a v noci jsem kojila na “Vladkove” kresle obmotana kojicim polstarem aby mi nespadla kdyz jsem usnula a houpala jsem se v tom kresle az jsme obe usnuly, aspon jsem se trochu vic vyspala, preji pekne vyspani obema

  2. Hezký článek, setkáváme se s tím všechny, ale co “fungovalo” za dob našich maminek, to už je dnes jinak. Mně ty rady zní vždy pesimisticky, proč někdo nepřijde a neřekne: “Těš se na tohle a tohle…” proč vždycky malujou čerta na zeď a tohle, tamhleto apod.

    Malému je 16měs., spinká se mnou, tulí se, mazlí, pusinkuje, když se uhodí, tak ho k sobě přivinu a řeknu, že je mi to líto a příště by si měl dát pozor a děti jsou chápavé a dají si pozor, je to pro ně zkušenost. Když byl malinký, tak jsem ho nenechala plakat, řídila jsem se instinktem a říkala si, že mně by se to taky nelíbilo! Někdo mi říkal, že děťátko pláče, protože má hlad, je mu zima/teplo a nebo je počůrané, takže jsem to brala “vylučovací” metodou, nakojila, vyměnila plenku a pak chovala, zpívala a hladila dokud neusnul. Děti potřebují cítit teplo Vašeho těla, tlukot srdce, to všechno je důležité pro utváření pouta mezi maminkou a miminkem. Všechna láska se Vám vrátí :o)

    Naslouchejte svým pocitům, ty Vás nezklamou!

    Ať nám naše děti krásně rostou, jsou zdravé a šťastné :o)

  3. Pri malej Stellke ma uz 4 r. Sme zili do jej 2 r. u svokrovcoch. Nebolo to vemi dobre ani velmi zle . Pocuvala som svokru obcas a obcas nie . Bol z toho ohen na streche. Upravilo sa nam to ked sme sa prestahovali . Mala je skvela rozumna a este stale ju uspavam ked mozem, ma stale na vyber, ked nieco chce .Snazim sa viac dbat na to ako to citim. No a Lucas od narodenia je dieta vychovavane podla toho ako to citim a je to zlaticko

Napsat komentář