Nech si někdy poradit

Family Flow / Blog / Nech si někdy poradit

Nech si někdy poradit

Information icon.V momentě, kdy žena poprvé otěhotní, zjistí, jak je její okolí chytré. Všichni touží dát jí nějakou moudrou radu, bez ohledu na to, jestli už nějaké dítě vychovali nebo ještě ne.

Jedna věc je, že to může negativně působit na sebevědomí budoucí nebo současné maminky. Ta si pak může připadat jako naprostý „trotl“ a patrně všichni všechno vědí líp. A tím, že se je snaží poslouchat, věnuje příliš mnoho energie na přemýšlení a důvěra ve vlastní intuici jde do háje. Proto si myslím, že nejlepší cestou je tyto rady vytěsňovat nebo si je alespoň nebrat příliš k tělu.

Druhá věc ale je, že vzniká jakýsi stav přeinformovanosti. Je těžké si něco vybrat, když něco jiného říkají babičky (ideálně má každá svojí verzi), něco jiného kniha, něco jiného internetové stránky (nejlépe několikery), něco jiného maminky v internetové diskusi. Rozum pak má spoustu práce si to všechno přebrat a utřídit. A opět tím úspěšně vytěsní to, co na to říká naše vlastní srdce a intuice. A přitom to je přesně to, co bychom měli poslouchat, to je ta naše pravda. S každou cizí pravdou (ohledně dané věci), pokud s ní nejsme v souladu, budeme podvědomě nespokojení. A to bez ohledu na to, jak moc nejlepší podle rozumu a logického myšlení je.

Ale abych to uvedla na pravou míru, není nic špatného na tom si nechat poradit, pokud o té věci nic nevíme. I v některých těch radách se může skrývat informace, která se může hodit a kterou bychom jinak pracně hledali. Jen je potřeba s každou radou nakládat opravdu jako s informací. Informace může mít chybu na vysílači i chybu na přijímači. Chybou na vysílači může být to, že je do informace vkládán emocionální obsah, který tam nepatří (například „já to vím líp a ty mě musíš poslechnout“) nebo že není řečená tak, aby byla skutečně srozumitelná a úplná. Chybou na přijímači pak může být to, že si tam dodává ještě další emocionální obsah (například „já jsem blbá a musím poslechnout“), který tam samozřejmě nepatří. Nebo třeba že pokud nerozumí informaci úplně správně, dosadí si podle svého, čímž vznikne nutně paskvil. Tak. Teď jsem z vás udělala technicky vysílače a přijímače, doufám, že se za to na mě nezlobíte. Ale je to nejjednodušší způsob jak ukázat, jak by to vlastně mohlo fungovat.

Malý příklad za všechny. Když se mi narodila první dcera, hodně pila. Bylo 40 stupňů ve stínu, takže jsem nevěděla, jestli nemá žízeň a kojila jsem jí podle potřeby (což bylo klidně 3 hodiny v kuse). Přejídala se opravdu dost. Když začala škytat, moje maminka mi poradila, že když má dítě škytavku, JE mu zima. Já bleskurychle usoudila, že je vedro, takže zima mu být nemůže, že je spíš přejedená a že maminka radí blbinu. Odmávla jsem to a tím jsem s tématem škytavka skončila. Mám moudrou maminku, ta usoudila, že si to dělám po svém a už do mě kvůli tomu nevandrovala. Pouze si neodpustila větu: „Nech si někdy poradit.“  Trvalo mi to tři děti, než jsme se k tomu znovu dostaly a dobraly se toho, jak že to vlastně je. U třetího miminka jsem zjistila, že měla pravdu. Skutečně, když jí je zima, škytá. Když jí zahřeju, zabalím do deky, škytat přestane. Ale abych byla schopná tu informaci přijmout, její správné znění by pro mě bylo následující: „Když dítě škytá, MŮŽE mu být i zima. Nemusí to být z toho, ale může. Vyzkoušej to.“ Já bych to v ten moment nezatracovala jako nějakou definitivní nepravdu, ale zvážila bych to, jestli jsem v pohodě s tím tohle vyzkoušet. Pravděpodobně bych byla, protože nemyslím, že bych svému dítěti způsobovala nějakou újmu tím, že ho zabalím do deky. J Navíc už dávno netrpím pubertálním postojem, že to budu dělat za každou cenu opačně, než jak mi řeknou rodiče. Takže bych vyzkoušela zabalit a zjistila bych, jestli to tím může být nebo nemůže být. Pokud by to bylo něco pro mě fatálnějšího, jako třeba podávání léků, vystačila bych si s vlastním procítěním, jestli to tak chci nebo nechci.

A takhle se snažím zacházet s každou radou, která ke mně přijde. Je to jen informace. Pokud mám pocit, že s ní nejsem v souladu, nenásleduju jí. Pokud mi nevadí, třeba to i vyzkouším. Pokud mám pocit, že to potřebuji doplnit, najdu si další informace k tématu. A zase je nevyhodnocuju jen hlavou, ale i pocitem. Ale důležité je možná i to, že když už k nějakému pocitu ohledně dané věci dojdu, další informace nehledám. Dokonce se odstřihnu i od internetových diskusí a článků na toto téma. A to přesně proto, abych se informacemi nezahltila a rozum potom nezazdil to, co říká to moje srdce. Protože v momentě, kdy si dojdu k nějakému postoji touto cestou, jsem s řešení zpravidla spokojená a vím, že dělám to nejlepší, co mohu. Nemůžu v té dané věci jednat jinak. A tím ani nemám problém si ustát svůj postoj před okolím.

Vpravo si můžete zdarma stáhnout 14 bodů k tomu, jak vychovat šťastné dítě a přitom zůstat v pohodě.

V aktuální verzi ebooku Šťastné dítě, spokojený rodič je toho rozepsáno víc. V nové verzi bude ještě víc. A hlavně připomínám, že kdo objedná ebook teď, bude mít v červnu novou verzi úplně zdarma. Takže rovnou teď objednejte ebook ZDE.

ebook Šťastné dítě, spokojený rodič
ebook Šťastné dítě, spokojený rodič

Jak se zbavit pocitu viny?

“Dítě si ublížilo – je to moje vina!” “Přítel mě opustil – je to moje vina!” “Projekt se nepovedl – je to moje vina!”

Zlobivé dítě neexistuje

Zkušenostmi jsem dospěla k názoru, že zlobivé dítě skutečně neexistuje!

Nebreč, to nebolí

Co dělat s tím, když si dítě ublíží? Jak správně reagovat?

Napsat komentář