Luxus péče porodní asistentky

Family Flow / Blog / Luxus péče porodní asistentky

 Luxus péče porodní asistentky

Luxus péče porodní asistentky

Podařilo se mi si teď již podruhé dopřát luxus péče porodní asistentky v průběhu těhotenství. Vlastně jsem si tak trochu vyzkoušela, jak by měl zhruba systém péče o těhotné fungovat, ačkoliv tak nefunguje. Dokonce bych řekla, že se takovému způsobu fungování důrazně brání. Stálo mě to hodně prosazování se, dohadování, dokonce vlastně i peněz, ale jsem ráda, že jsem si ten luxus mohla dopřát.

V podstatě „stačilo“ se domluvit s paní doktorkou, že na poradny nebudu chodit k ní, ale k soukromé porodní asistentce. „Stačilo“ je záměrně v uvozovkách, protože si umíte představit, jak taková dohoda mohla vypadat. Přestože mám milou paní doktorku, na přebírání kompetencí porodní asistentkou reagovala ne příliš příjemně a vstřícně. Nepohádaly jsme se, to ne, ale musela jsem být hodně důrazná a stát si pevně za svým, což jak víte, není vůči autoritě lékaře vždycky jednoduché. Ačkoliv vím a celý život se k tomu tak stavím, že je to taky jenom člověk, který taky vystudoval vysokou školu jako já, obdržel za to analogicky titul, i když jiného znění, stejně tam podvědomí hraje roli a tváří v tvář lékaři si stejně připadám vždycky o kousek menší. Kdysi jsem si proti nim připadala malinká. Teď je to lepší, jsem jen o kousek menší, ale už jsem schopná si s klidnou tváří ustát svůj názor.

Takže takhle jsme se střetly i s paní doktorkou, když jsem se snažila prosadit to, abych mohla na poradny chodit k porodní asistentce (kromě dalších věcí). A těmi penězi samozřejmě nemyslím, že bych někoho uplácela, aby mi to umožnil. Myslím tím jen a pouze to, že jsem si péči porodní asistentky hradila sama. Čert ty peníze vezmi, o ně nejde, dala jsem je za to ráda. Ale z principu mi připadá postavené na hlavu, že jsem zdravotnickému kolosu ušetřila hodně peněz, aby se o mě nemusel starat lékař a pojišťovna tak velkou část mého těhotenství nemusela přispívat na provoz celého zdravotnického zařízení, a ještě mi na tu zlomkovou cenu poradny nepřispějí. Navíc si uvědomuji, že jsou maminky, pro které částku za poradnu dát nebo nedat je otázka vážného rozhodování o rodinných financích a pomoc pojišťovny by jim přišla vhod.

Tedy k tomu luxusu, který mi to přineslo a jak to vlastně zafungovalo…

Jednak porodní asistentka byla stále ta samá celé těhotenství, takže jsme se za těch hodně týdnů stihly skamarádit a na návštěvy u ní jsem se těšila. Zatímco k paní doktorce jsem se sice neobávala, ale o těšení taky nemůže být ani řeči. Možná bych se s paní doktorkou taky skamarádila, ale jistě uznáte, že za 10 minut jednou měsíčně to nejde. J Zatímco porodní asistentka na mě měla vždycky alespoň hodinu, když jsem potřebovala něco probrat, tak i víc. Našly jsme shodu i v jiných oblastech života než jen ohledně těhotenství, zkrátka pro mě byla víc člověk než bílý plášť.

Také se mnou jistě bude naprostá většina žen souhlasit, když řeknu, že prohlídka u gynekologa (myšleno vnitřní prohlídka) je něco totálně nepříjemného. Už jen proto, že se jedná o naprosto intimní oblast, kam jen tak někoho nepouštíme, tím spíše v ponižující poloze, která vylučuje jakoukoliv možnou obranu. Prostě z pomyšlení na „kozu“ se mi houpá žaludek a v těhotenství to bylo vždycky ještě horší. Přitom nevím proč, žádný z lékařů, které jsem poznala, si toto vyšetření nemůže odpustit. Mám za sebou tři fyziologická těhotenství, tři donošené děti a vždycky (budu trošku vulgární, ale tak to cítím) „do mě musel někdo hrabat“. Ale ani jeden z lékařů v průběhu těchto těhotenství mi nikdy nesáhl na břicho. Lhostejno, jestli ambulantní lékař nebo v nemocnici, prostě nikdo. Maximálně udělali ultrazvuk, ale když jsem ten odmítla, tak se jen zatvářili uraženě a tím to skončilo. Oproti tomu porodní asistentky (protože jsem měla dvě, s každým miminkem jednu) mě vyšetřovaly jen a pouze přes břicho. A dozvěděla jsem se od nich věci, které od lékařů nikdy. Dozvěděla jsem se, na kterou stranu miminko leží, kam bude rotovat, jak nízko už je miminko, jak blízko může být porod, jestli má už fixovanou hlavičku v pánvi. Teď jsem se dokonce dozvěděla, že šikovným pohmatem se dá hezky stanovit i velikost miminka. Samozřejmě ne na deka, ale dá se poznat, jestli je to drobeček nebo není. Doopravdy nebyl. J Tohle všechno skutečně jen a pouze přes bříško. Také mě porodní asistentka vždycky bříško měřila, což taky nikdo z lékařů ani ze sestřiček na poradně neudělal. Jediné shodné procesy byly měření tlaku, vážení, zkontrolování moči a zapsání do průkazky.

A nejdůležitější část celé poradny – otázky: „Jak se máš?“ „Jak se cítíš?“

Chci pevně věřit tomu, že lékaři pokud by měli na mě ten čas a prostor, by také dělali tak příjemné poradny. Trochu se mi tam ale vkrádá myšlenka, že už je společnost tak přetechnizovaná, že už to pro ně není proti tomu ultrazvuku a jiným technickým vymoženostem důležité.

A protože na mě porodní asistentka vždycky měla tolik času, dovolilo jí to také být pečlivější. Takže když objevila nesrovnalosti v moči, se kterými se nevěděla rady, odeslala mě na konzultaci k lékaři. Dokonce jsme paní doktorku explicitně žádali o jaterní testy a to opakovaně, jednou v ambulanci, jednou v porodnici před porodem. A víte co? Tyhle dvě lékařky se tvářily minimálně zvláštně, obě „ochotou“ jen přetékaly a trochu bych řekla, že mě asi braly jako bláznivou biomatku, která chodí k porodní bábě a teď si po nich dovoluje něco chtít.

Přitom tohle je přesně ono, takhle by to mělo fungovat. Porodní asistentka objeví nestandardní situaci, odešle maminku k lékaři a ten si maminku podle vlastního uvážení převezme do péče nebo po vyšetření odešle zpátky k porodní asistentce. Lékař tím pádem nemá pacientek tolik, aby si musel stěžovat na přehlcení, může se jim skutečně kvalitně věnovat. A pojišťovna významně ušetří, protože péče porodní asistentky je samozřejmě levnější a eliminuje mnoho nadbytečných vyšetření, která se dnes provádějí plošně.

Tlak ze shora na systém je určitě také potřeba, ale podnět k těm důležitým a smysluplným změnám vždycky přichází zespodu. Žádejte tedy po svých lékařích, aby s porodními asistentkami spolupracovali, nuťte je do toho, vždyť jen tak se systém dozví, že to musí změnit. Nenechte si líbit, co nechcete a nebojte si říct o to, co chcete. Kromě toho, že tak se může něco změnit, si možná také budete moci dopřát právě ten luxus péče porodní asistentky.

Mnoho dalších informací můžete načerpat například na www.acentrum.eu

logo_acentrum

 

 

Jak se zbavit pocitu viny?

“Dítě si ublížilo – je to moje vina!” “Přítel mě opustil – je to moje vina!” “Projekt se nepovedl – je to moje vina!”

Zlobivé dítě neexistuje

Zkušenostmi jsem dospěla k názoru, že zlobivé dítě skutečně neexistuje!

Nebreč, to nebolí

Co dělat s tím, když si dítě ublíží? Jak správně reagovat?

Napsat komentář