Jak na pohádkový adventní kalendář

Family Flow / Blog / Jak na pohádkový adventní kalendář

Jak na pohádkový adventní kalendář

SAM_6371V minulém článku jsem Vám napsala svou cestu k nejlepšímu adventnímu kalendáři – pohádkovému. Takový kalendář rozhodně zuby nekazí a ani nepodporuje konzum v podobě mnoha drobných hraček. Naopak podporuje to, co by měl adventní a předvánoční čas mít, tedy vztahy a společně strávený čas. Teď pro Vás mám pár nápadů, jak takový adventní kalendář prakticky vyrobit. Tedy jak vyrobit obal na pohádku. Aby bylo dodržené to, co adventní kalendář má splňovat, tedy, aby dítě mohlo samo objevovat a nechat se překvapovat, musí být umístěný na místě, kam se dítě samo dostane.

Já jsem letos zvolila variantu “tubus”. Tedy vezme se rulička nejlépe od papírových utěrek. Je docela dlouhá a smotaná A4 se do ní pěkně vejde. Zabalí se do barevného papíru a nazdobí naprosto podle fantazie. Provlíkne se provázek a zaváže. Ještě je dobré na stranách proti sobě trošku nastřihnout a provázek navlíknout do těchto nástřihů. Rulička se pak nebude s pohádkou otáčet a naklánět. Pak už se jen v noci na 1. prosince pověsí na nějaké hezké místo (v našem případě na krb) a umístí se tam první pohádka.

V minulém roce to u nás byl vánoční “pytlík”. Tedy látkový sáček s poutkem ušitý z hezké vánoční látky a nazdobený. A každý den v něm byla nová stočená pohádka.

Další variantou může být nazdobená obálka zase umístěná někam, kde na ní dítě snadno dosáhne a může se podívat, co v ní je. Možná by takhle šla použít i třeba stará papírová krabice třeba od kolekce. Ta není velká a pohádka se do ní hezky vejde.

Možná by mohl být takový adventní kalendář umístěný formou hry: “Kdo hledá, najde.” Prostě by pohádka měla sice stejný tvar a obal, ale byla schovaná pokaždé na jiném místě.

Zkrátka u adventního kalendáře jako v celém životě s dětmi, se fantazii meze nekladou. 🙂

A ještě ta náplň…. 🙂 Moje adventní pohádky, kde víla Ostružinka a skřítek Javořík provedou děti rokem v lese, najdete TADY.

Jak se zbavit pocitu viny?

“Dítě si ublížilo – je to moje vina!” “Přítel mě opustil – je to moje vina!” “Projekt se nepovedl – je to moje vina!”

Zlobivé dítě neexistuje

Zkušenostmi jsem dospěla k názoru, že zlobivé dítě skutečně neexistuje!

Nebreč, to nebolí

Co dělat s tím, když si dítě ublíží? Jak správně reagovat?

Napsat komentář