Jak naučit to dítě usínat?

Family Flow / Blog / Jak naučit to dítě usínat?

Jak naučit to dítě usínat?

Closeup of a sleeping kidVy máte teda štěstí, že jste měli pečlivé rodiče a naučili Vás usínat. Jinak byste zaručeně dodnes nespali. 🙂

Ale ne, vážně, umět usnout je instinkt, který vlastní každé zvířátko, včetně našich dětiček. Ovšem naprosto jiný termín je „uspávání“, ten s usínáním až tak nesouvisí. V naší civilizaci je normální, že dítě uspáváme. Ono to má i jistou logiku, protože tím, že je náš kmen rozbitý povětšinou na nukleární rodiny, se po celodenní péči o dítě těšíme, až si konečně hodíme nohy nahoru, uvaříme si kávu a odpočineme si.

Jenomže tohle je většinou naše představa, domněnka, že položíme děťátko do postele, zazpíváme, ono zavře oči a nechá nás odfrknout. A vím ze své zkušenosti, i z doslechu, že čím víc se na tu chvíli těším, tím víc to nejde. Jako kdyby dítě cítilo, že ho uspávám se záměrem: „Dej už mi pokoj.“, a na just ne a ne usnout. Pak se dvě hodiny snažím uspat dítě, já jsem naštvaná, dítě nechápe. To jsem ty dvě hodiny mohla strávit líp. Znáte to taky?

Mám ráda ty rituály před spaním, čtení, pomazlení, povídání. Ale uspávání? NESNÁŠÍM. Předpokládám, že velká část rodičů to má stejně a pak mají tendenci hledat způsob, jak naučit dítě usínat samo.

V zájmu toho, naučit dítě usínat samo, se tradují různé metody, z nichž většinu osobně považuji za týrání. Vždyť, to, že někdo pláče, znamená vždycky, že mu je úzko, smutno, či jinak špatně. Proč ho v tom tedy nechat koupat? A je jedno, jestli ho v tom nechám nebo jestli ho chodím po pěti minutách pohladit, nebo co vlastně všechno ty metody obsahují. Prostě pokud jsem jeho jediná útěcha nebo vím, co by mu pomohlo, bylo by ode mě kruté mu to neposkytnout.

Z pohledu Konceptu kontinua nebo prostě výchovy podle intuice a instinktů totiž uspávání nemá význam. Naprosto žádný. Víte, jak se mi hrozně ulevilo, když mi tohle došlo?

Co to zkusit opačně? Zkuste věřit dítěti i v tomhle. Když je unavené, tak prostě půjde spát. Když unavené není, můžete se stavět na hlavu a odrážet se ušima, ale neusne. Takže prakticky jak na to, co se mi tedy osvědčilo…

Když je to miminko a je přivázané v šátku, až se večer prostě unaví, tak se přitulí a usne v šátku. Pravděpodobně se nechá přeložit do postele. Pokud ne, pomůže, když si k němu polospícímu na chvíli lehnete a za chvíli máte úplně spící miminko. Pokud se jedná o větší dítě, kde už je zpravidla potřeba, aby dodrželo nějaký alespoň trošku rozumný režim, osvědčily se mi zejména ty výše uvedené pravidelné rituály a pak normální dohoda. Ukázat na hodinách, v kolik je potřeba jít do postýlky a co je třeba do té doby zvládnout a taky to jde. Ale chce to netrvat striktně třeba na tom, že dítě musí jít do postele v půl sedmé, protože potřebuje spát dvanáct hodin. Poslouchejte i dítě, co Vám říká. Každé má úplně jinou potřebu spánku. Všechno ostatní jsou zase naše domněnky. Já se s pětiletou dcerou domluvila, když nechtěla spát, že si bude číst do té doby, než bude unavená a pak si zhasne sama. Ale moje potřeba, kvůli které jsem to celé dělala, bylo, že potřebuji, aby v půl sedmé vstala do školky. Nějak si to nasadila do hlavy a přesto, že šla nakonec spát až v deset, v půl sedmé ráno vypálila jako raketa a školku jsme v pohodě stihli.

Takže nejlepší rada je zapomenout na uspávání a naopak hurá normálnímu usínání… 🙂

Ale pokud z jakéhokoliv důvodu “uspat” potřebujete, zde si můžete ZDARMA stáhnout pěkného průvodce Nevýchovy jak na to. Jak uspat dítě ke spokojenosti své i jeho.

 

Jak se zbavit pocitu viny?

“Dítě si ublížilo – je to moje vina!” “Přítel mě opustil – je to moje vina!” “Projekt se nepovedl – je to moje vina!”

Zlobivé dítě neexistuje

Zkušenostmi jsem dospěla k názoru, že zlobivé dítě skutečně neexistuje!

Nebreč, to nebolí

Co dělat s tím, když si dítě ublíží? Jak správně reagovat?

1 komentář u „Jak naučit to dítě usínat?“

  1. Super článek, my to takhle přesně máme…nejzajímavější je to asi večer: jdeme do postele,mazlíme se,nabídnu mlíčko a malá se do hodinky ukojí a spí…někdy během deseti minut,jindy je to delší,záleží,jak se cítí a jak mě potřebuje mít u sebe…taky se stane,že ještě usnout nechce,tak rozsvítím a povídáme si,klidně ji i vezmu a houpu jí,protože vím,že stejně bude vzhůru zase jen chvíli…no a co,za pár měsíců už bude jiná,větší,a za další chvíli už třeba ani nebude chtít takhle houpat,tak si to užívám:) a když mi to přijde zdlouhavé,tak si čtu na tabletu,zatímco se kojí…Když usne,tak vstanu a většinou si toho ani nevšimne,protože spíme v jedné posteli všichni, a tak nás skutečně cítí všude a cítí se bezpečně ( i bez plyšáků a jiných “vychytávek” z moderních rad,jak si dítě moc nepřipustit k tělu)…Vyhovuje nám to bezvadně 😉 Marcela

Napsat komentář