Jak ho mám přimět, aby …

Family Flow / Blog / Jak ho mám přimět, aby …

Jak ho mám přimět, aby …

Cute little ballerina angry about the loud noiseJak ho mám přimět, aby uklízel? Jak ho mám přimět, aby seděl u jídla? Jak ho mám přimět, aby mě poslechl?

Slýchám takové otázky na seminářích, ale maminky (zejména maminky) mi je pokládají i mimo semináře. Trápí se tím, že se jim nedaří, aby chod domácnosti a „chod“ dětí, byl podle jejich představ. Vy taky? Není to únavné?

Pochopila jsem, že jestli mám mateřství přežít, nemůžu do toho jít silou. Každá chvíle, kterou vynakládám na to, abych někoho cpala do něčeho, co sám nechce, mě připravuje o obrovské množství sil. Knížka Koncept kontinua mě naučila, že mateřství je žij a nech žít. Je to o co největší symbióze. Každý, dokonce i dítě ví, co chce a potřebuje od svého života. Mým úkolem je mu pouze naslouchat a pomoci mu, pokud to ještě samo nezvládne. Ale naprosto samo ví, jestli má nebo nemá hlad, jestli je nebo není unavené. Nebo jestli mu je nebo není zima.

Pokaždé, když se oprostím od domněnek, jak něco má nebo nemá být, nebo jak někdo má nebo nemá něco dělat, se mi uleví. Jistě, že se mi ty moje gramodesky neustále vrací, ale postupně a hlavně ráda se jich zbavuju.

Ale abych byla trošku konkrétní a tento článek k něčemu byl. 🙂

Zjistila jsem, že nemá smysl dítě přesvědčovat, že je venku zima, aby se obléklo. Prostě vezmu svetr ke vchodu a když zjistí samo, že je zima, rádo se oblékne. A pozor, tady často naskakuje ta gramodeska. Pokud zjistí, že je mu teplo, já to musím respektovat. Jistě, bundu třeba vezmu s sebou, protože syn ještě ve 3 letech úplně nebere to, že mu může být zima za 20 minut a nebude mít co na sebe. 6letá dcerka už tohle bez problémů chápe a nečiní jí žádný problém si vzít mikinu okolo pasu, kdyby náhodou. Ale upřímně, kdo jiný ví lépe než vy, jestli je vám zima nebo není? Je někdo takový? Myslím, že není. Problém je, že věříme takovým věcem, které nám nasadili do hlavy, když jsme byli malí, že když nebudeme mít čepici, budeme mít rýmu nebo budeme nemocní. Když zkusíte tohle z hlavy vytěsnit a podíváte se na různé situace ve svém životě, zjistíte, že ne vždy jste měli rýmu, když jste byli bez čepice. A naopak, dostali jste někdy rýmu, i když jste byli oblečení i s čepicí? Pravděpodobně ano. A nebude to náhodou tedy něčím jiným?

Když rozeberete jednu situaci za druhou, kdy máte pocit, že potřebujete dítě „přimět“, aby něco dělalo, zjistíte, že třeba 75% nebo i víc jsou naprosto zbytečné starosti. Vy tím přebíráte odpovědnost za dítě na svá bedra a to unavuje, dlouhodobě jistě.

Ano, určitě jsou situace, kdy potřebujete dítě vypravit na čas, dodržet nějaký režim. Ačkoliv i tady lze přehodnotit, jak moc nutný ten režim je. Je skutečně nutné dítě v půl sedmé dvě hodiny uspávat, protože jste řekli, že v půl sedmé? Co máte z těch dvou hodin? Nebyly by náhodou příjemněji strávené, kdybyste je vyplnili podle svého a dali spát v půl deváte dítě, kterému se chce spát, položíte, zazpíváte a je hotovo? Já si to pamatuju, jsem unavená, chci si taky odpočinout, takže se těším, že v půl sedmé usne a já budu mít volný večer. Ale víte co? To je totiž taky moje domněnka. A tím spíš to nejde, že já se snažím nacpat dítě do svojí domněnky a ještě jsem naštvaná, že to nejde. Snažili byste se o totéž se svým partnerem nebo partnerkou? Asi těžko. Prostě se mu buď chce spát nebo nechce.

Když si zkusíte energii ušetřit na těch pár situací, kdy třeba potřebujete chytit vlak a v ten moment přimět děti, aby se včas oblékly a vypravily, zjistíte, jak je to najednou pohodové. Jak celé mateřství může být najednou radostí a ne honbou za dokonalou domácností.

Vpravo si můžete zdarma stáhnout 14 bodů k tomu, jak vychovat šťastné dítě a přitom zůstat v pohodě.

Můj ebook Šťastné dítě, spokojený rodič, ve kterém vás podrobně provedu přirozeným rodičovstvím a jak jej propojit se životem v moderní společnosti, najdete ZDE.

01 - 3 Books

Jak se zbavit pocitu viny?

“Dítě si ublížilo – je to moje vina!” “Přítel mě opustil – je to moje vina!” “Projekt se nepovedl – je to moje vina!”

Zlobivé dítě neexistuje

Zkušenostmi jsem dospěla k názoru, že zlobivé dítě skutečně neexistuje!

Nebreč, to nebolí

Co dělat s tím, když si dítě ublíží? Jak správně reagovat?

Napsat komentář