Co si o tobě lidé pomyslí?

Family Flow / Blog / Co si o tobě lidé pomyslí?

Co si o tobě lidé pomyslí?

Pixmac000059534189Tohle je oblíbená věta. Maminek a vůbec všech příbuzných. Zaklínají se tím, co si o Vás pomyslí ostatní lidé. Nebo o nich. Vlastně je za tím strach, že vybočíte z normálu a někdo o Vás řekne, že jste divní.

Moje maminka mě chtěla touto větou také ohromit nebo možná spíš ochromit. Šlo z mého pohledu o naprostou hloupost, ne tak z jejího. Šlo o záclony v našem bytě. I stalo se jednoho krásného dne (tedy se dvěma zvědavými dětmi spíše každého dne), že byly roztažené záclony. Maminka přišla na návštěvu a začala záclony zatahovat a rovnat a počastovala mne k tomu právě touto kouzelnou větou: „Co si o tobě lidé pomyslí?“ To bylo naposled, co tuto větu na mě zkusila použít neb zjistila, že to vůůůůbec nefunguje. Dozvěděla se totiž zajímavou odpověď: „Mami, víš, co si o mě lidé pomyslí?“ „Co?“ „Že mám roztažené záclony.“

A stojím si za tím a stát budu. To, že jsem měla roztažené záclony, je prostý fakt, není ani špatně, ani dobře. Zkrátka byly roztažené záclony. Jakýkoliv kolemjdoucí má zkrátka nárok si pomyslet, že máme roztažené záclony. Ale co dalšího si za tím vybásní, to už je jen a jen jeho problém. Ne můj. Může si myslet, že jsem bordelářka, může ho napadnout, že tam žije samotný chlap. Může ho třeba napadnout, že tam někdo šmíruje ulici nebo třeba, že u té záclony někdo omdlel. Co já vím? A po pravdě je mi to jedno. To jsou jejich domněnky v jejich hlavě a se mnou nemají nic společného.

Ale myslím si, že je to s námi možná ještě horší. Tedy s tím naším strachem. Myslím si totiž, že dobrá polovina lidí, si vůbec žádné roztažené záclony nevšimne. A z té druhé poloviny se nějakým přemýšlením o naší zácloně bude zabývat jen nepatrný zlomek a to jejich přemýšlení nám skutečně vůbec nic neudělá. To co nám dělá paseku v životě je…. Co my si myslíme, že oni si myslí. Tedy ještě navíc si v hlavě vytváříme neuvěřitelné fantazie o tom, co si o nás myslí ostatní.

Proč se vůbec máme tendenci zabývat tím, jestli nás někdo posuzuje a že nás vůbec posuzuje a co mu z toho posuzování vyšlo?

Nestojí za tím náhodou nedostatek naší vlastní sebelásky, sebejistoty a sebevědomí? Máme potřebu hledat schválení nás samých u jiných a je jedno, jestli máme strach, že nás odsoudí za roztažené záclony nebo třeba za to, že máme špatný sestřih vlasů. Jenomže nikdy se nemůžu zavděčit všem, nikdy se moje tričko, můj sestřih nebo moje záclony a můj způsob života a výchovy dětí nebudou a ani nemůžou líbit všem. Každý je prostě jiný a nikdo z nich není já. Tak proč se tím zabývat? Proč se snažit o jejich schválení?

Ten správný názor nikdy nepřijde zvenku. Jistě, můžete se zamyslet nad tím, co vám kdo říká, to rozhodně není špatně. Ale ten správný názor je vždycky a jedině ten váš. Když dáte lásku sami sobě, naučíte se hledat jistotu sami v sobě, najednou zjistíte, že není prostor pro otázku: „Co si o Vás lidé pomyslí?“. Protože zjistíte, že je to najednou úplně jedno.

Vpravo si můžete zdarma stáhnout 14 bodů k tomu, jak vychovat šťastné dítě a přitom zůstat v pohodě.

V aktuální verzi ebooku Šťastné dítě, spokojený rodič je toho rozepsáno víc. V nové verzi bude ještě víc. A hlavně připomínám, že kdo objedná ebook teď, bude mít v červnu novou verzi úplně zdarma. Takže rovnou teď objednejte ebook ZDE.

ebook Šťastné dítě, spokojený rodič
ebook Šťastné dítě, spokojený rodič

Jak se zbavit pocitu viny?

“Dítě si ublížilo – je to moje vina!” “Přítel mě opustil – je to moje vina!” “Projekt se nepovedl – je to moje vina!”

Zlobivé dítě neexistuje

Zkušenostmi jsem dospěla k názoru, že zlobivé dítě skutečně neexistuje!

Nebreč, to nebolí

Co dělat s tím, když si dítě ublíží? Jak správně reagovat?

Napsat komentář