Co já to vlastně píšu?

Family Flow / Blog / Co já to vlastně píšu?

Co já to vlastně píšu?

Old vintage type-writerCo já to vlastně na ten blog píšu? V jednom komentáři jsem narazila na zmínku o nepodložených informacích a potřebě tyto informace podkládat vědeckými studiemi. Proč to tedy nedělám? V začátcích své práce s Konceptem kontinua a s maminkami jsem se o to pokoušela. Rozhodla jsem se najít studie k jednomu jedinému dílčímu tématu. A podařilo se. Jenže za jeden večer jsem našla půl šanonu různých studií. Začala jsem je číst. Jenže tím jsem se zase přepnula od intuice do logiky a snažila se ty informace třídit logikou. Vrátilo by mě to zpět. Mám za sebou několik let analytické praxe, včetně datové analýzy, a tak vím, že jakoukoliv studii mohu udělat s libovolným výsledkem. Prostě jakákoliv data mohu interpretovat tak, aby zněla podle mnou očekávaného záměru. Vůbec nechci zpochybňovat výsledky studií, věřím, že jejich tvůrci to mysleli vážně a snažili se to udělat, jak nejlépe to šlo. Ale tvůrců je mnoho a jejich záměrů (i podvědomých) je také mnoho. Lze nalézt nebo udělat studii téměř na cokoliv a z těch, které najdu již hotové, si ještě mohu vybrat, jaký výsledek chci hledat.

Proto jsem se na hledání studií vykašlala. Kdybych je zde citovala, stejně by to bylo jen papouškování. Asi užitečné, ale pořád papouškování.

Naopak se snažím odpovědi lovit v sobě a ve svých pocitech, tedy ve vrstvě za logikou. Připadá mi to tak opravdovější.

Nechci nikomu tvrdit, že jsou to vždy informace “správné”. Ono totiž “správné” ani neexistuje. Co je dneska vědecky správně, může být zítra vědecky špatně, právě podle toho, která studie byla zrovna publikována.

Pro mě je moje cítění to nejsprávnější, podle kterého má smysl se snažit žít. Ani netvrdím, že se mi to vždycky povede, to podle toho cítění udělat. Ale snažím se o to. Když to budu dělat stokrát “správně”, přestože to bude v rozporu s mým cítěním, nikdy mi to spokojenost nepřinese. Analytické myšlení používám pouze jako pomocníka, pokud si potřebuji některé situace spojit a vysvětlit.

Chci svým blogem pouze říct, co cítím a co žiji já. To je to jediné, co vám mohu doopravdy ukázat. Ten zbytek bych skutečně papouškovala. Pokud Vás to baví, jsem ráda. Pokud tím někomu poskytnu náhled na jeho vlastní život a přinese mu to do života něco užitečného a pozitivního, jsem ještě radši. Tím se moje práce stává kromě zábavné i smysluplnou. J

S láskou

Petra

Jak se zbavit pocitu viny?

“Dítě si ublížilo – je to moje vina!” “Přítel mě opustil – je to moje vina!” “Projekt se nepovedl – je to moje vina!”

Zlobivé dítě neexistuje

Zkušenostmi jsem dospěla k názoru, že zlobivé dítě skutečně neexistuje!

Nebreč, to nebolí

Co dělat s tím, když si dítě ublíží? Jak správně reagovat?

Napsat komentář