Abyste to dítě nezalehla

Hodně často slyším argumenty, že přece nemůžu spát s miminkem, protože bych ho mohla zalehnout. Nebo to slýchám ve formě dotazů a obav maminek nebo jejich okolí. Prostě tohle je hodně rozšířený argument, proč nespat s dítětem v posteli. Přitom většina maminek cítí, že by chtěly mít miminko u sebe pořád i po porodu.

Mám děti tři a všechny jsem měla v posteli už od miminka. Dokonce to považuju (alespoň pro mě) za jediný způsob, jak se v noci dobře vyspat. Zjistila jsem už dávno, že pro mě není rozhodující počet probuzení, ale jejich délka a náročnost.

V začátcích mého mateřství jsem věřila lékařům, že „Vy tedy můžete kojit jen v sedě, Vám to jinak nepůjde“.  A poslušně jsem „vstávala na kojení“ tak, jak jsem byla v porodnici poučena. Rozsvítila jsem si, sedla jsem si, pak jsem chodila s miminkem po bytě, aby si odkrklo. Učebnicový postup. A byla jsem z každého takového vstávání úplně vyčerpaná. Noc nestála za nic. Pak jsem se naučila kojit vleže a najednou to byla sranda. Od té doby nemusím kvůli kojení vstávat, takže celé moje probuzení je pár vteřin než našroubuju miminko i sebe do správné polohy a můžu spát dál. Miminko až se obslouží, tak se pustí a spokojeně spíme bez přerušování.

A k té obavě ze zalehnutí. Pamatuju si, že první tři noci s prvním miminkem jsem se moc nevyspala. Pořád jsem kontrolovala, jak leží, jak je přikryté, zkrátka i to, abych ho nezalehla. Je to asi tak, jako když spíte s novým partnerem, také si na sebe musíte zvyknout. Pak se mozek přepnul na automat a prostě i v noci podvědomě reaguje na polohu všeho okolo sebe. Podvědomě hlídáte třeba to, abyste nespadli z postele. Tak do toho hlídání přiberete i miminko a pak už to jde samo. Jednou jedinkrát se mi stalo, že jsem usnula opravdu tvrdě a ruka mi spadla přes miminko plnou vahou. Začalo do mě kopat tak, že mě vzbudilo.  Často slýchám třeba i obavy z partnera: „Já ho určitě nezalehnu, ale aby přítel mu neublížil, nebouchnul ho nebo tak…“. Myslím, že se to naučí i on

Ale myslím, že i v tomhle existuje výjimka. Celé to předtím bych řekla, že platí, pokud… Pokud nejste pod vlivem. Tím myslím maminku, ale třeba i tatínka, tady platí to stejné. Nepředpokládám samozřejmě, že by maminka byla nějak významně pod vlivem alkoholu. Ale to samé myslím platí i co se týká léků. A myšleno i třeba po porodu, pokud se při něm nějaké látky podávaly. Viděla jsem v porodnici kdysi maminku, která chrápala jako dřevorubec a vůbec neregistrovala, že jí miminko pláče na kojení. Byla po epidurálu. Musela jsem s ní třást, abych jí probudila. Teď jsem se do porodnice podívala podruhé a obě maminky, co se mnou byly na pokoji, chrápaly tím stejným způsobem. Obě byly po císařském řezu. Stejně tak vím o jednom tatínkovi, který bere léky na vysoký tlak a své partnerce je schopný dát ve spánku pěstí. Také vím, že i po jednom pivu má spánek úplně jinou kvalitu, je mnohem tvrdší než obvykle. Tohle všechno dovedlo můj selský rozum k dedukci, že pokud rodiče berou nějaké léky nebo si udělají radost v podobě trošky alkoholu, je dobré si na to riziko zalehnutí přece jen dát pozor.

Ale pokud pod vlivem (čehokoliv) nejste, není asi důvod si radosti společné postele odepírat. Protože to společné tulení dělá dobře jak miminku, tak rodičům.

A máte problém s usínáním nebo častým probouzením děťátka? Mohl by Vám pomoci můj ebook Spánek, první díl ze seriálu Jak to bylo u nás. Dětský spánek probraný ze všech možných stran, u miminek i u větších dětí. Mé vlastní zkušenosti obohacené o zkušenosti nasbírané na seminářích s dalšími maminkami. Více informací o ebooku ZDE.

Nebo si můžete stáhnout zdarma průvodce od Nevýchovy, ten by Vám mohl také pomoci – TADY.